Technické informace

Neformátované informace z webu Českého radioklubu

Ham - spirit
Telegrafie - co to je
Telegrafie - jak se ji naučit
Telegrafie - použití
Systém RST
Q - kódy
Hláskovací tabulka
Radioamatérské zkratky
QRP provoz

HAM Spirit

Jak žít v lidské společnosti a neocitnout se v džungli, jak nedovolit převládnutí práva silnějšího - to je odvěký problém lidstva. V běhu tisíciletí lidstvo došlo zkušeností k prosté zásadě: moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiného. K prosazení této zásady si pak vybudovalo řadu preventivních i represivních nástrojů práva. Díky tomu svět není sice ideální, lze na něm ale žít. Státy a jejich mezinárodní sdružení pro telekomunikace (ITU) právně regulují činnost radioamatérů z pohledu potřeb ostatních telekomunikačních služeb: rozhodující položkou v mezinárodních i národních předpisech je prevence možného rušení i poškození ekonomických zájmů veřejných a dalších služeb radioamatéry. Jenže při mnohostrannosti radioamatérského hobby existuje zcela přirozeně řada třecích ploch i uvnitř radioamatérské komunity mezi jednotlivými zájmovými skupinami i jednotlivci. Avšak tyto třecí plochy legislativou států ošetřeny nejsou a být ani nemohou. Jedním z takřka fascinujících rysů HAM Radia je skutečnost, že byť jakákoli legislativa, která by upravila jeho vnitřní vztahy, chybí (i opatření IARU mají formu pouhých doporučení, právně nevymahatelných), přesto tato činnost existuje bez opravdu vážných problémů. Uvědomme si: jde o hobby otevřené každému, na němž se globálně podílejí příslušníci všech národů, kulturních a náboženských tradic, sociálních skupin, všemožné úrovně výchovy a vzdělání. Možnost zhroucení ve zmatcích způsobených neznalostí, nekázní i zlovůlí je veliká, přesto k ničemu takovému nedošlo a nedochází: proč? Odpověď je prostá: po větší část doby téměř stoleté existence HAM radia drtivá většina jeho příznivců (a za tu dobu šlo o desítky milionů osob) vědomě respektovala a respektuje mezinárodně akceptovaný morální radioamatérský kodex, který formuluje principy tzv. HAM Spiritu. Kodex napsal Paul M. Segal, W9EEA, v roce 1928. I když dnes některé výrazy a obraty mohou působit poněkud zastarale, plní svou roli dobře a účinně přes 60 roků. Zde je překlad: Radioamatér je ohleduplný - nikdy vědomě nepracuje způsobem, který by omezil potěšení druhých, loajální - prokazuje loajalitu, poskytuje podněty a podporu ostatním radioamatérům, místním radioklubům i národní radioamatérské organisaci, která radioamatérství zastupuje doma i v zahraničí, progresivní - znalostmi udržujícími krok s vývojem vědy, dobře vybudovanou i fungující stanicí, a provozem, kterému nelze nic vytknout, přátelský - pomalý a trpělivý provoz, je-li o něj žádán, přátelské upozornění a rada začátečníku, vlídná pomoc, spolupráce a ohled na zájmy druhých jsou puncovními značkami radioamatérského ducha, odpovědný - radio je záliba, která nikdy není na překážku závazkům k rodině, povolání, škole nebo společenství, patriotický - stanice a operátorské schopnosti jsou vždy připraveny sloužit zemi i společenství. Poznámky k překladu: Existuje řada českých překladů, mnohý je obohacen vlastní "tvořivostí" a "moudrem" pana překladatele. My jsme se snažili o překlad co nejpřesnější. Problémem je slovo "loajální", které bývá překládáno jako "oddaný". Oddanost je u nás vnímána jako vztah podřízený, pasivní, nemyslivý a mnohdy vnucený. Loajalita je ale ve světě chápána jako vztah partnerský, aktivní, racionální a účelný. Proto jsme použili přejaté slovo. Podobně v případě slova "progresivní", jež je překládáno jako "pokrokový". Jenže tak bývala v minulém režimu označována kdejaká teroristická sebranka a ty nejtotalitnější země. Stejně "polopřeložené" je i slovo "patriotický", protože "vlastenectvím" je v domácím pojetí nejčastěji tupý šovinismus a xenofobie. První dojem z četby bude asi odovídat pocitu neobratně formulované archaické moralitky, jakými překypují školské čítanky všech dob i režimů. Nedejme se mýlit: ony zdánlivé nešikovnosti jsou promyšleně vytvořeným prostorem pro akceptaci kodexu všemi kulturními okruhy lidí - vždyť tu nejde jen o oslovení příslušníků euroamerické skupiny. Měřeno dobou vzniku jde o překvapivě prozíravý dokument. V naší zemi jsme vlivem špatných zkušeností s vládami, které jsme si po staletí nejčastěji neustavovali sami (přiznejme si, že většinou naší vinou), přijali zvyk vnímat zákony jako břemeno, které nám uložil někdo cizí. I něco tak nesmírně potřebného, jako jsou třeba pravidla silničního provozu, chápeme většinou jako proklínané obtěžování. Pokud byste se na takové téma dali do řeči třeba se Švýcary, řeknou: "Ale vždyť to jsou naše vlastní zákony; proč bychom si je, proboha, sami porušovali?" Inu, jiný kraj ... HAM Spirit má mnohé praktické dopady, které si často vůbec neuvědomujeme. S velkou samozřejmostí používáme převaděče, síť Packet Radia, družice a jiná snadno dostupná zařízení, aniž bychom si dělali starosti, kde se vlastně vzala, kdo je vybudoval a kdo nese náklady na jejich provoz. V drtivé většině za to vše můžeme poděkovat dobrovolné a neplacené práci řady nadšenců, kteří na to vynaložili kvanta svého volného času a vlastních prostředků, a zdarma dali k disposici amatérské veřejnosti. I to je praktickým výsledkem HAM Spiritu. HAM Spirit je případem oné užitečné, praktické normy (jako jsou dopravní předpisy), bez níž nelze existovat. Pamatujme na ni a řiďme se jí. Teprve pak budeme skutečnými radioamatéry. © OK1XU, 1998

Telegrafie - co to je

O výhodách a půvabu telegrafního provozu je na těchto stránkách uvedeno mnoho. Z řad nezasvěcené veřejnosti i části radioamatérů slyšíme i hlasy opačné. Vždy, když se blíží světová radiokomunikační konference, nebo je jiné očekávání změn v legislativní definici amatérské služby, se mezi amatéry rozpoutá vášnivá diskuse na stránkách časopisů, v diskusních fórech v elektronických médiích, a ovšem zejména v hostincích všeho druhu. Hlavní téma: "telegrafie na věky!!!", nebo "telegrafie už nikdy!!! " Onehdy v jednom z fór bylo možno zahlédnut titulek "Pojdi a chcípni, ty telegrafní příšero!", z čehož vidíme, že nepřátelé této více než stošedesátileté úctyhodné dámy si servítky neberou. Profesionální služby se telegrafie vzdávají, dokonce už i jako záložního nouzového prostředku. Satelity, GPS, mobilní telefony, Internet, a proti tomu takové pravěké haraburdí! Tak soudí lidé, kteří telegrafii neumějí a neznají. Pokud však mají možnost si ji prakticky vyzkoušet, rychle změní názor: poznají totiž její výhody vlastní zkušeností. Radioamatérský svět byl dlouhá léta rozdělen ustanoveními Radiokomunikačního řádu žádajícími, aby koncese k provozu v pásmech krátkých vln byla vystavována jen na základě zkoušky z telegafie. Záměrem bylo, aby radioamatéři byli schopni revanšovat se za poměrně bohatý rozsah bezplatných kmitočtových přídělů schopností rozumět tísňovým signálům, které případně přijmou. Pro provoz na kmitočtech vyšších bylo národním administrativám dovoleno od zkoušky z telegrafie upustit, což se ve většině zemí dělo s cílem Ham Radio zpřístupnit nováčkům. Existuje proto velká skupina operátorů, kteří si ulehčili vstup mezi radioamatéry tím, že neskládali zkoušky z telegrafie, krátkovlnná pásma jim ale proto byla uzavřena. A to vnímali jako nespravedlnost... Uplatnilo se i druhé hledisko. Amatérů ve světě sice poněkud ubývá, zlepšuje se ale dostupnost zařízení, takže krátkovlnná pásma, jakmile se otevřou, jsou rychle zaplněna tak, že není skoro možné najít volný kmitočet. Pro velkou vlnu nových uživatelů tu prostě není místo. Za těch okolností bylo rozumné, že zápal zájemců byl prověřován zkouškou. A proč ne zkouškou z něčeho, co k opravdu vážné práci budou potřebovat, tj. z telegrafie? Zejména, když pásma VKV a UKV kmitočtů, ačkoli jsou pro popovídání či pro pokusy s datovými přenosy jako stvořena díky minimálnímu atmosférickému rušení, zejí prázdnotou tak, že hrozí, že pro malé využití budou radioamatérům odebrána? Rok 2003 byl z pohledu významu telegrafie jako předmětu zkoušek radioamatérských nováčků rokem revolučním. Světová radiokomunikační konference rozhodla, že znalost telegrafie na straně radioamatérů užívajících krátkovlnná pásma již není věcí obecného mezinárodního zájmu, a rozhodnutí, zda z ní amatéři budou zkoušeni, ponechala na úvaze jednotlivých národních telekomunikačních administrativ. V reakci na to velké množství států od požadavku na znalost telegrafie u radioamatérů ustoupila. V České republice se tak stalo v roce 2005. Někteří v tom vidí začátek konce telegrafie, lidé se sklonem k hysterii dokonce i začátek konce radioamatérského hobby. To je samozřejmě nesmysl. Bývaly doby, kdy ten, kdo neuměl střílet lukem či metat oštěpy, umřel hlady, protože si nedokázal ulovit nic k snědku. Dnes se většina lidí bez luku a oštěpů docela dobře obejde, přesto je sportovní zápolení v lukostřelbě či hodu oštěpem pro mnoho z nich vítanou zábavou. Stejně tak přežije i telegrafie, a dost možná o to snáze, že její znalost přestane být vynucována zákonem - dost málo lidí totiž miluje to, k čemu jsou nuceni. Nejde ale zdaleka jen o libůstku: telegrafie je pro radioamatéra bez ohledu na jakékoli předpisy nesmírně užitečná. Amatéři nejsou profesionálové. Profesionálové potřebují spojení vždy a na 100 % (vzpomeňte na ten rachot, když onehdy Eurotelu dvakrát za sebou spadla síť GSM!), a používají tomu odpovídající prostředky - však si za to taky nechají solidně zaplatit. Amatéři jsou proti nim mnoha způsoby omezeni: nevelkými výkony, úzkými kmitočtovými pásmy, anténami, které si mohou dovolit postavit, a hlavně ovšem vlastní kapsou, v níž na koníčky zbývá vždy nejméně. Při spojeních na velké vzdálenosti - DX provozu - je třeba docílit co nejvyšší účinnosti spojení. Zejména, když tu vzácnou zemi na druhé straně zeměkoule volá spolu se mnou několik set až tisíc dalších amatérů; pak je každý zlomek decibelu navíc proti konkurenci ve sluchátkách protistanice božím požehnáním. Amatérský provoz je v podobných případech - tj. prakticky vždy, není-li použit převaděč - spojením za mezních okolností, do jakého by se profesionálové vůbec nepouštěli. Specifikou krátkých vln navíc je rušení a šumy mající původ v přírodních jevech i lidské činnosti (rostoucí množství stanic v éteru a průmyslové rušení vedou k jevu, jemuž se říká "radiový smog"). Vysíláme-li mluvené slovo či rychlejší datový signál, musí výkon vysílače pokrýt větší šíři pásma. Na straně přijímu musí být stejně tak na větší šíři pásma nastaven přijímač, což zhoršuje odstup signálu od šumu (tj. šumu, který do přijímače neodstranitelně proniká spolu s užitečným signálem a působí rušivě). Při telegrafním provozu zaujímáme šíři pásma nejvýše desítek Hz, a jen tak úzké pásmo musí zpracovat i přijímač, tj. odstup signálu od šumu se zvyšuje. Výsledkem je, že telegrafní signály se při jinak stejných okolnostech jeví jako "průraznější." Uvádí se, že k dosažení stejné spolehlivosti spojení je pro přenos mluvené řeči modulací SSB nutný čtyřnásobný výkon vysílače proti přenosu telegrafnímu. A protože výkon amatérského vysílače je omezen předpisy (ne-li peněženkou), není dále o čem mluvit. Jsou používány různé příměry, které mají osvětlit rozdíl mezi amatéřením s telegrafií a bez ní. Zkusme jeden kulinární: Máme-li hlad, lze se nasytit hamburgerem s kečupem a hořčicí a zapíjet colou. Chceme-li ale si pochutnat, sáhneme spíš po správně propečeném bifteku s křehkou křupavou oblohou, a hody završíme kalíškem dvanáctileté skotské. Zaplatíme určitě víc, ale ten požitek! Ale k telegrafii samé. Jak známo, jejím základem je telegrafní abeceda, jíž se říká "Morseova" (probůh: nikdy ne "morzeová", jak se někdy můžeme dočíst v literatuře, která je víc amatérská, než radiomatérská) podle tvůrce výchozího principu, amerického malíře a experimentátora Samuela F. B. Morseho, který první praktické pokusy provedl v roce 1837. Dnešní "morseovka" ovšem vypadá jinak, než Morseův původní návrh. Jde vlastně o sériový kód, v němž jsou znaky vytvářeny kombinací dvou prvků, teček a čárek. Kód má teoreticky nekonečnou kapacitu, protože různé znaky mají různý počet prvků, v praxi se však používají znaky sestávající nejvýše ze šesti prvků (delší znaky by se - hlavně při příjmu sluchem - těžko rozlišovaly). V běhu času se kód aplikoval různými způsoby. Nejprve v grafické podobě, kdy tečky a čárky byly zaznamenávány na proužek papíru posouvaný hodinovým strojem. Poštovní a železniční úředníci si však při obsluze telegrafních přístrojů všimli, že klapání kotvy zapisovacího relé jim umožňuje rozlišovat značky i sluchem a zapisovat je rovnou jako písmena a číslice. Tak vznikl telegraf zvaný "klapák." Vedle toho jako "akustický převodník" sloužil i elektrický zvonek, z nějž telegrafista slyšel tečky a čárky v plné kráse. Že pak Marconi tento princip aplikoval i do svého objevu - radia, bylo téměř samo sebou. Telegrafní abecedu můžeme považovat za obecně známou, a proto jen pro připamatování: A.- L.-.. W.-- 7 --... B -... M -- X -..- 8 ---.. C -.-. N -. Y -.-- 9 ----. D -.. O --- Z --....-.-.- E. P.--. 0 -----, --..-- F..-. Q --.- 1.---- ?..--.. G --. R.-. 2..--- / -..-. H.... S... 3...-- = -...- I.. T - 4....- +.-.-. J.--- U..- 5..... K -.- V...- 6 -.... V různých zdrojích najdeme řadu dalších znaků a jejich tvarů. Jde jednak o znaky národní (typicky v ruské abecedě, specifické znaky německé abecedy atp.), jednak o větší počet interpunkčních znamének, případně o jejich různé tvary, jak se používaly v různých dobách a různých službách. To, co je uvedeno v naší tabulce, odpovídá současnému mezinárodnímu standardu, a radioamatér s tím určitě vystačí. Doplňme obecně platné časové vztahy mezi jednotlivými prvky abecedy. Za základ - "nejmenší společný prvek" - vezměme dobu trvání jedné tečky a označme ji slovy "elementární impuls". Pak platí: jedna čárka odpovídá 3 elementárním impulsům, mezera mezi prvky (tečkami a čárkami) ve znaku odpovídá 1 elementárnímu impulsu, mezera za znakem odpovídá 3 elementárním impulsům, mezera za slovem odpovídá 4 elementárním impulsům, spolu s mezerou za posledním znakem slova tedy 7 elementárním impulsům, mezera za kterýmkoli prvkem (tečkou, čárkou, znakem, slovem) je součástí tohoto prvku. Často potřebujeme vědět, jak rychle se vysílá, třeba pokud se telegrafní abecedu učíme ke složení radioamatérských zkoušek, kde je stanoveno minimální tempo vysílání pro jednotlivé operátorské třídy, nebo pokud soutěžíme ve sportovní telegrafii. Stanovení metody měření tempa vysílání není tak jednoznačné, jak se na první pohled zdá. Z jednoho hlediska může být důležité, kolik reálných informací vyšleme za jednotku času ve formě "nezakódované" do telegrafních značek, z jiného týž parametr ve formě "zakódované". Zdroj odlišnosti spočívá v tom, že telegrafní abeceda používá znaky nestejné délky (narozdíl např. od kódu ASCII). Prvnímu hledisku lépe odpovídá metoda počítání počtu reálných znaků vyslaných za jednotku času. To je údaj počtu znaků za minutu (zn./min.), jaký se u nás používal dlouhá léta v minulosti. Povšimneme si, že číslice jsou v "telegrafní interpretaci" v průměru delší, než písmena. Budeme-li vysílat strojově a nastavíme určitou délku jedné tečky (tj. jednoho elementárního impulsu), pak za minutu vyšleme jiný počet písmen, jiný počet číslic a jiný počet znaků textu smíšeného. Údaj stanovený touto metodou je tedy závislý na reálném složení vysílaného textu. Druhému hledisku lépe odpovídá metoda užívaná v zahraničí, která se u nás v jiné formě ujala na soutěžích ve sportovní telegrafii. U této metody se nezabýváme tím, jaké konkrétní znaky vysíláme, ale zkoumáme, kolik vyšleme prvků textu již zakódovaného do telegrafní podoby. V zahraničí se používá údaj "WPM", tj. počet slov za minutu, kde slovem se rozumí slovo definované, normalisované délky. Oním normalisovaným slovem je slovo "PARIS" - obsahuje právě 50 elementárních impulsů. Toto slovo dalo název i metodě, která se používá ve sportovní telegrafii. Tempo vysílání stanovené metodou PARIS je číselně rovno desetině počtu elementárních impulsů vyslaných za minutu. Vyšleme-li např. 20 slov "PARIS" za minutu, dosáhli jsme tempa 20 WPM, respektive (20x50)/10=100 metodou PARIS. Tempo stanovené těmito metodami naprosto nezávisí na tom, jaké reálné znaky vysíláme. V radioamatérské praxi se telegrafní značky vysílají různými protředky: Tím nejstarším je klasický ruční telegrafní klíč. Dnes se už moc nepoužívá, protože vysílání s ním je pracné a jen málokdo dokáže vytvářet značky s přesným dodržením poměru tečka - čárka - mezera. Pohyb ruky, jímž klíč ovládáme - shora dolů - není pro ruku zcela přirozený. Proto vznikla (ale příliš se neujala) modifikace: ruční klíč dvoučinný, páka pohybující se mezi dvěma kontakty ve vodorovné rovině. Operátor páku překlápí mezi kontakty palcem a ukazovákem, což platí i pro všechny dále popsané systémy. Z dvoučinného klíče vznikl mechanický poloautomat. Podstatou je opět páka pohybující se ve vodorovné rovině. Čárky vytváří operátor sám, tečky vytváří závaží na pružině, které se rozkmitá překlopením páky na odpovídající stranu, a při kmitání přerušovaně spíná elektrický kontakt. Tak se vytvoří série teček, která je vysílána, dokud je páka překlopena. Později vznikl elektronický poloautomat. Ovládá se opět pákou ve vodorovné rovině. Překlopením páky na jednu stranu odbavíme sérii teček, překlopením na druhou stranu sérii čárek. Kombinací překlápění a uvolňování páky pak vytváříme odpovídající značky. Použijeme-li dvě souběžně uložené ovládací páky, můžeme se těšit z výhod jambického (také se říká squeezového) klíčování. V tomto případě páky neovládáme překlápěním, ale stiskem ze strany. Oproti předchozímu případu získáváme další možnost, a to stisk obou pák současně. Pak je vyslána série střídajících se teček a čárek. V praxi ovšem přechod na jambické klíčování znamená naučit se znovu od počátku vysílat všechny znaky. Elektronické jambické poloautomaty se dnes používají mezi amatéry nejčastěji. I ten, kdo neklíčuje opravdu jambicky, s výhodou využije širších časových tolerancí, jež jambický klíč poskytuje při vysílání znaků vyžadujících rychlé překlápění manipulároru (K, R, C atd.). Elektronika klíčů bývá rozšířena o paměti k vysílání často se opakujících úseků textu a o jiné doplňkové obvody. Zatímco elektronická část poloautomatu je triviální problém řešitelný amatérsky, samotný mechanický ovladač (nebo také "manipulátor", v hantýrce "pastička") se amatérsky vyrábí obtížně - musí být opravdu precisní. Našim amatérům bývá líto vydat větší částku za profesionální výrobky (v cizině od 200 DEM výše) a vypomáhají si improvisovaně, na jejich provozu je to ale znát. Z dob mechanických poloautomatů pochází zvyklost, že stisk manipulátoru palcem vyvolá vysílání teček, stisk ukazovákem vysílání čárek. To mělo opodstatnění právě u mechanických systémů, kde větší síla palce byla účelně využita k rozkmitání pružiny tvořící tečky. U elektronických systémů tento faktor odpadá. Jeví se jako logičtější svěřit tvorbu rychlých teček obratnějšímu ukazováku, a dlouhé čárky ponechat palci. V praxi špičkových závodníků ve sportovní telegrafii se používají oba způsoby a zdá se, že jsou rovnocenné. Plně automatické klíče s klávesnicí se v amatérské praxi příliš neujaly, většina radioamatérů totiž neumí dost rychle psát na stroji a proto nejsou schopni klávesnicí plynule vysílat vyšší rychlostí. O to více se dnes používají programy pro osobní počítače, které integrují hned několik činností operátora při provozu na pásmu, vysílání je například propojeno s vedením staničního deníku. To - hlavně v závodech - přináší nesmírnou úsporu času a námahy. Jak elektronika významně pomohla amatérům značky vysílat, tak jim pramálo pomáhá je přijímat. Hlavním zdrojem problémů je, že neexistují žádná "normalisovaná" tempa vysílání; každý vysílá tak rychle, jak umí a jak mu vyhovuje. Systém (program) pro příjem značek se musí nejprve adaptovat na tempo vysílání, tj. prakticky "poznat" délku tečky a délku čárky, aby je dovedl rozlišit. Teprve pak může začít text dekódovat. To vede k tomu, že nejméně první přijímaný znak (obvykle více) je ztracen. A co hůř, vyskytne-li se ve zpracovávaném vysílání nějaká nepravidelnost nebo je příjem zatížen rušením, synchronisace se poruší a systém se musí se znovu adaptovat, přičemž znovu dojde ke ztrátě znaků. I když řada výrobců nabízí různé převodníky a dekodéry, a existuje i mnoho počítačových programů pro tento účel, pro reálnou praxi radioamatéra je to vše k ničemu a hodí se nanejvýš pro příjem agenturních zpravodajství. Zejména u zkoušek operátorů musíme prokázat schopnost značky přijímat sluchem a zapisovat rukou. Právě tuto schopnost si proto musíme osvojit nejdříve. Praxe ukazuje, že zápis rukou je limitem. Většina operátorů dokáže porozumět textu vysílanému daleko rychleji, než jakou rychlostí jsou schopni zapisovat. Za opodstatněný lze považovat požadavek, aby radioamatér dokázal zapsat 100 - 120 znaků za minutu. Požadavky u zkoušek jsou naštěstí citelně nižší. © OK1XU, 1998

Telegrafie - jak se ji naučit

Na otázku z titulku odpovězme hned a pravdivě: není to složité, nedá to moc práce, ale nejde to ze dne na den. Naučilo se ji už mnoho, mnoho lidí na světě. Proč by se to nemělo podařit právě Vám? Zásadním positivem je, že po roce 2005, kdy zkouška z telegrafie přestala být povinnou součástí zkoušek radioamatérů, se už nikdo telegrafii nemusí učit z donucení, ale proto, že ho zaujala, že se sám přesvědčil o jejích výhodách, ba nepostradatelnosti pro vážně pracujícího radioamatéra. Motivace naučit se telegrafii je proto dnes pro každého zájemce nepochybně daleko silnější, než v minulosti. Potřebuje-li přitom někdo úřední zkoušku z telegrafie k získání koncese v zahraničí, může ji u našich úřadů složit dobrovolně. Autor této stránky vedl řadu kursů telegrafie a vyvinul vlastní metodiku pro radioamatéry. Nejde o převratnou novinku, ale o optimalisaci postupů s cílem trénink zrychlit a od počátku orientovat na specifické potřeby amatérského provozu. Co je zde napsáno, je zestručněním metodiky na úroveň hesel - co odstavec, to kapitola knížky. Cílem je poskytnout pár výchozích rad samoukům; výchozím podnětem byly četné dotazy, které autor dostal v reakci na tyto WWW stránky. Podle možnosti rád zodpoví i další dotazy zaslané e-mailem OK1XU. Jaký je náš cíl? Jsou vlastně dva. Ten první je složitější. Musíme se naučit znát telegrafní abecedu nikoli v podobě grafického znázornění tečkami a čárkami, ale jako sluchem vnímané rytmické útvary, kdy s vyslechnutím určitého rytmu se v naší mysli ihned vybaví odpovídající písmeno či číslice, jež zapíšeme. To chce nějaký ten měsíc tréninku. Pak se musíme naučit značky také vytvářet, tj. uvědomit si, jaký znak chceme vyslat, a bez dlouhého rozmýšlení vytvořit pomocí telegrafního klíče odpovídající rytmický útvar. I to chce trénink, naštěstí docela krátký. K učení použijeme tréninkové programy, jež v hojném počtu najdeme v mnoha archivech na Internetu. Problémem programů je, že je tvoří počítačoví nadšenci, kteří nejsou odborníky v tréninku telegrafie. Programy toho obvykle umí mnohem víc, než je zapotřebí, a uživatel si z celé nabídky musí vybírat opatrně. U tréninku příjmu totiž hrozí, že nesprávnou metodou si zafixujeme nesprávné návyky, které budou později brzdit náš růst. Opravdu doporučit lze Koch Trainer G4FON - program je propracovaný a umí toho hodně. Jeho výhodou je třeba i to, že cvičné texty lze vygenerovat i jako soubory MP3, takže s nimi můžeme s pomocí malého MP3 přehrávače pracovat kdekoli. Na Internetu ho najdeme zde: http://www.g4fon.net/ . Dobrou pomůckou s obsluhou v češtině je ostravský program Tremors 2004 (stáhnout lze zde (275 kB) nebo na stránkách časopisu Radioamatér ), který však nemá zabudovánu ucelenou metodiku tréninku. Existuje řada metod učení určených profesionálním službám, třeba armádě. Takové metody předpokládají velký objem času a jejich cílem je naučit telegrafii i ty, jež naprosto nebaví a nezajímá. U amatérů lze předpokládat dobrou motivaci: osobní zájem, tedy i vnitřní positivní přístup k tréninku. Pak lze práci citelně zrychlit. Znaky se samozřejmě nelze naučit najednou. Proto se je učíme postupně ve skupinách po 3 - 5 v pořadí podle frekvence výskytu v praxi, a současně tak, abychom v jedné lekci trénovali znaky navzájem nepodobné. Vyzkoušené rozvržení do lekcí je toto: Lekce Znaky Lekce Znaky I. QRST=+ VI. XDIM II. HAP VII. JVZW III. BOEL VIII. 12345 IV. UCN IX. 67890 V. KFYG X. /,.? Poznámka: Znaky "=" a "+" uvedené v I. lekci se použijí jako záhlaví (=) a zakončení (+) každého textu v tréninku, takže se je naučíme průběžně "úplně zadarmo". K tréninku se nepoužívá text složený z reálných slov (obvykle bychom měli tendenci "domýšlet" konce slov, a zatím by nám utekly skutečně vysílané znaky). Používají se náhodná seskupení trénovaných znaků, a pro usnadnění mají takové skupiny konstantní délku 5 znaků. V praktickém amatérském provozu se ovšem s takovými "slovy" nesetkáme. Proto již od počátku trénujeme i texty složené z Q kódů (ty mají výhodu konstantní délky) a později i radioamatérských zkratek (ty nás naopak připraví na slova nestejné délky) a radioamatérských volacích značek (trénujeme tak amatéru přirozený smíšený text). Textů tohoto "praktického" typu bychom měli přijímat asi třetinu v jedné lekci. Budeme se tak od počátku učit i úplně praktické věci. Délku textu volíme takovou, aby pokryla úvodní fási soustřeďování, následné plné koncentrace, a končila v okamžiku, kdy začínáme být soustavně unaveni. Tomu v praxi odpovídá 3 - 5 minut. Únava není dobrým průvodcem tréninku a mnohaminutová drilová cvičení obvykle nepřinášejí odpovídající rychlost postupu. Písmena, číslice a interpunkci trénujeme samostatně, ve zvláštních textech. Každou lekci zahájíme "rozcvičkou" ze všech znaků už známých. Pak se seznámíme se znaky nově nacvičovanými a přijmeme 1-2 texty složené pouze z nich. Teprve pak použijeme texty obsahující znaky nové i znaky z minulých lekcí. Později, až budeme trénovat číslice, nesmíme zapomenout zařadit v lekci i pár textů písmen. V pozdějších lekcích, kdy budeme znát celou abecedu, si můžeme vyzkoušet i pár textů smíšených (písmena, číslice a interpunkce dohromady), nemusíme jim však věnovat mnoho času. V této pokročilejší fási bychom měli na 5 textů písmen přijmout 2 texty číslic, 1 text interpunkce, 1 text Q-kódů a 2 texty radioamatérských zkratek nebo volacích značek. Důležité je sledovat správnost příjmu, mnohdy děláme chyby, jež si neuvědomujeme. V prvních 10 lekcích kontrolujeme každý text, později alespoň každý třetí. Vidíme-li, že často chybujeme (nad 10 %), je dobře se o lekci i víc vrátit. Potíže dělávají podobná písmena (typicky S a H, B a D aj.), a pokud vidíme, že naše chyby jsou četněji spojeny s některým znakem, věnujme mu znovu patřičnou pozornost. Cílově bychom měli být schopni přijímat asi 60 znaků za minutu (cca 80 PARIS, 15 WPM), tempo, které nám umožní začít na pásmu poslouchat (případně i navazovat) pomalejší spojení. Samozřejmě, takovým nemůžeme začít trénink. Limitem příjmu je obvykle schopnost znaky zapisovat, protože musíme psát citelně rychleji, než píšeme v běžném životě. Navíc se při prvotním tréninku učíme ještě spoustu dalších věcí. S rychlostí to proto nesmíme přehnat. Tomu pomáhá metoda, která spočívá v tom, že samotné značky jsou vysílány "cílovým" a stále stejným tempem, avšak mezery mezi znaky a slovy se prodlouží tak, aby výsledné tempo kleslo na úroveň, jakou právě potřebujeme. Ta by měla být na začátku 30 zn./min., v průběhu prvních 10 lekcí, kdy poznáváme jednotlivé znaky, vystoupat na 40 zn./min., a v průběhu dalších 10 lekcí postupně dorůst k 60 zn./min.. Růst tempa se řídí výhradně zkracováním mezer mezi znaky a slovy směrem ke správným proporcím. Posledních 5 lekcí bychom měli pracovat s texty se správnými poměry tečka - čárka - mezera, přičemž tempo by mělo vystoupat k 70 zn./min.. Tím získáváme i odpověď na otázku, jak dlouho by měl trénink trvat. Při poctivé práci bychom se měli vejít do 25 lekcí. V počátečním tréninku se vyvarujeme skokových změn tempa vysílání. Tempo zvyšujeme v drobných krocích postupně a nenápadně od lekce k lekci tak, že si toho "ani nevšimneme". Skokové změny tempa vyvolávají stres, který při práci začátečníka spíš vadí. Nikdy nepřijímáme texty vysílané pomalým tempem ve správných poměrech tečka - čárka - mezera. Začátečník by v podstatě neměl slyšet značky vysílané pomaleji, než asi 60 zn./min.. Je totiž zásadně třeba vyvarovat se toho, že bychom znaky rozlišovali spodobňováním s pomocnými slovy typu "akát", "cílovníci", "jasmín bílý", jak se učí morseovka třeba ve skautských oddílech. Rovněž nesmíme znaky rozlišovat odpočítáváním teček a čárek, nebo zapisováním teček a čárek a jejich dodatečným "dekódováním". To vše je špatně, a proto od samého počátku vysíláme znaky tak rychle, aby na takové "neplechy" prostě nebyl čas. Opakujme: náš cíl je zaslechnout rytmus značky a okamžitě zapsat na papír odpovídající znak, a to v souvislém sledu dalších znaků a navíc rychle. V tomto procesu naprosto není čas na zbytné "mezioperace", jakými by bylo spodobňování, odpočítávání atd.. Pokud bychom takovou metodou začali pracovat při příjmu nízkých temp, vypěstovali bychom si zlozvyk, který by nám později bránil přijímat tempa už od asi 50 zn./min. výše. Proto na "jasmín bílý" a "cílovníky" hezky rychle zapomeňme. Poznámka: Podpořit vytvoření reflexu "poslech rytmu značky = zápis znaku" a vyloučit zdržující mezikroky tím, že znaky jsou vysílány rychle a cílová rychlost vysílání se sníží prodloužením mezer mezi znaky a slovy, je podstatou metody, kterou ve 30.letech minulého století popsal německý psycholog Koch . Reklamu své knize o této metodě, kterou prodává fa. MFJ, dělá v posledních letech N1IRZ, jemuž zřejmě uniklo, že v USA užil její výchozí princip už Farnsworth, W6TTB, v 50.letech minulého století. Z vlastenectví dnes propagují svého krajana hojně i němečtí amatéři - buďme taktní a neptejme se jich, pro které "úctyhodné instituce" v Německu 30.let mohl svou metodu Koch asi tak vyvíjet... Z Kocha se tak stalo velké módní zaklínadlo. Přinejmenším pro naše amatéry ale o žádnou převratnou novinku nejde, neboť tento princip jako naprostou samozřejmost užívají už desítky let. Dnes už je těžké odhalit, zda k nám dříve pronikla práce Kochova či Farnsworthova. Pro potřeby radioamatéra nemá význam trénovat další zvyšování tempa příjmu pomocí cvičných textů. Po nějaké době praxe na pásmu zjistíme, že i cvičné texty jsme schopni přijímat citelně rychleji, než když jsme opouštěli naši pomyslnou "učebnu". Je to dáno tím, že dlouhodobější praxe nám pomůže celý - na psychiku dost náročný - proces příjmu dále "zažít" a "automatisovat". Lze očekávat, že asi půlroční intensivnější praxe na pásmu zvýší naše tempo příjmu zkušebních textů o 30 - 40 zn./min., což odpovídá nárokům na složení zkoušek operátorské třídy B. Příjemné, že? Výsledným produktem příjmu je zápis. Co je nezapsáno nebo zapsáno nečitelně, je nepřijato. Naším cílem není stát se profesionálním telegrafistou, v radioamatérské praxi obvykle zapisujeme jen podstatné údaje ze spojení, ti šťastnější z nás (jichž je dnes už většina) navíc klávesnicí do počítače. My se ale učíme také k tomu, abychom mohli případně složit zkoušky: dnes se zkouška z telegrafie skládá už jen dobrovolně, a při ní se zapisuje vše, a navíc jen rukou. Je to možná odtržené od života, ale zato zcela objektivní. Při prvotním tréninku zapisujeme na linkovaný papír (ideální je školní sešit A4). Čtverečkovaný papír raději nepoužíváme, byl by určitou nápomocí, s níž u zkoušky nemůžeme počítat. Zapisujeme tužkou střední tvrdosti. Kuličková pera ("propisovačky") občas vynechávají, náplně popisovačů ("fixů") často prosakují na druhou stranu listu. Tužka je to pravé, a protože tuha se ráda zlomí, ořežeme a nabrousíme si tužku z obou stran, pak nás zlomená tuha nerozptýlí - tužku prostě otočíme. Jak již uvedeno, musíme zapisovat co nejrychleji, také ovšem co nejčitelněji, což bývá v protikladu. Je třeba se sebekriticky podívat na vlastní rukopis. Pokud naše psací písmo není naprosto spolehlivě pro kohokoli čitelné, budeme muset zapisovat tiskacími písmeny. I tehdy musíme být opatrní na chyby vznikající specificky při zápisu, např. nedostatečným rozlišením "U" a "V". Značným problémem je, že doba zápisu znaků nemá vztah k jejich interpretaci telegrafními značkami (to Morse nedomyslel), krásným příkladem je písmeno "E", které v tiskací podobě zapisujeme 3 - 4 nenavazujícími tahy, zatímco morseovka pro ně má jedinou tečku. Časový nesoulad lze vyrovnat jen tím, že si už při tréninku příjmu vytvoříme v mysli jakýsi "buffer", krátkodobou vyrovnávací paměť, a budem zapisovat opožděně o alespoň jeden znak, raději však víc, optimálně celé slovo najednou. V samotném počátku, kdy díky Kochově metodě máme na zápis dost času a instinkt nás vede zapisovat znaky bezprostředně, je vytvoření takového "bufferu" dost těžké, dobře se k tomu ale hodí příjem Q kódů, kdy celý Q kód vyslechneme bez zápisu, a zapíšeme ho jako jedno slovo po jeho doznění. Podobně pak budeme zapisovat i radioamatérské zkratky. Tím se velmi dobře přiblížíme praxi na pásmu, kdy naprostou většinu běžných spojení přijímáme do paměti a zapisujeme jen to nejdůležitější. Ve sportovní telegrafii se k zápisu používá zjednodušených tvarů znaků, jakési podoby těsnopisu, jimž se říká "samoznaky" (závodník si je vytváří sám, individuálně, aby vyhovovaly co nejlépe právě jemu). Jenže na takových soutěžích mají závodníci možnost text přepsat do čistopisu. U dobrovolné zkoušky z telegrafie se kontroluje prvopis, proto musíme psát klasické tvary znaků. Doporučuje se však alespoň "E" psát jedním tahem jako řecké písmeno epsilon - . Konečně se věnujme i tréninku klíčování (vysílání). Často se trénuje samostatně mimo trénink příjmu, a to je velká chyba. Věci se nejlépe učíme tím, že je sami děláme. Tvar telegrafních značek se nám tedy nejlépe zafixuje, když je budeme sami vytvářet. V našich pomyslných "lekcích" proto budeme střídat příjem s klíčováním tak, že na 3 - 5 přijatých textů si jeden i odklíčujeme (s výhodou použijeme to, co jsme si sami zapsali). Ve skupinových kursech je vyzkoušeno, že zařadíme-li po prvotním seznámení s novými znaky jejich klíčování, zlepší se správnost příjmu v průměru o 30 %. To znamená časovou úsporu k nezaplacení. Máme-li jen trochu možnost, začněme se hned od počátku učit klíčovat na elektronickém poloautomatu, ruční klíče dnes už opravdu nemají opodstatnění. Návodů na stavbu poloautomatu vychází stále mnoho a jde o stavbu jednoduchou. Použijeme samozřejmě moderní konstrukce na bázi číslicových integrovaných obvodů, které zaručují dodržení správného poměru tečka - čárka - mezera v celém rozsahu rychlostí. Rozhodně pomineme stařičké konstrukce z relé a kondensátorů, i primitivní zapojení s pár transistory. Existují i specialisované integrované obvody, z ciziny si můžeme objednat IO fy. Curtis. Potíží bývá vhodný ovladač klíče ("pastička"). Profesionální výrobky jsou drahé a naši amatéři si zatím obvykle vypomáhají domáckými konstrukcemi, např. proužkem oboustranně plátovaného cuprextitu či hodinového pera pohybujícího se mezi dvěma kontakty. Kvalitní manipulátor si snadno vyrobíme z mechanické části polarisovaného relé (levně získáme ve výprodeji), k jehož kotvě připojíme prodlužující pádélko. Takový manipulátor však vydrží jen krátkou dobu, závěs kotvy se snadno zlomí silnějším úderem, takže relé si pořídíme raději zásobu. Manipulátor musí být v každém případě přimontován k solidní podložce, která nebude klouzat po stole (tomu odpomůže plátek mechové gumy). Elektronické konstrukce manipulátoru na bázi senzorů, ať už optoelektronických, kapacitních, vlhkostních či brumových, se neosvědčily. Bod sepnutí u nich nikdy není zcela jednoznačný, což je pro rychlé a přesné klíčování nezbytné. Manipulátor ovládáme palcem a ukazovákem. Ruka má ležet volně a pohodlně na stole, pozor, aby hrana stolu netiskla svaly nebo neomezovala krevní oběh, což by vyvolávalo předčasnou únavu. Prsty jsou v klidu vzdáleny asi 3 milimetry od ovládací páky (máme-li robustnější ruku a museli bychom prsty sevřít tak, že by to bylo pro nás nepřirozené, opatříme páku širším hmatníkem). Pohyb, jímž páku vychylujeme, lze asi nejlépe označit slovem "přiťuknutí". Rozhodně nepoužíváme sílu, spíš rychlost, a s výhledem, že občas musíme klíčovat i hodně rychle, minimalisujme hned od počátku jak vzdálenost prstů od hmatníku, tak i velikost vychýlení páky nutného k sepnutí kontaktu (do 1 mm). Tempo a obsah klíčovaných textů jsou dány tím, co právě přijímáme. Nemá cenu se pokoušet klíčovat rychleji (to nedá mnoho práce), daleko důležitější je věnovat pozornost správnému dodržování poměru tečka - čárka - mezera, v případě poloautomatu hlavně správné délce mezer. Začátečníci mají nejčastěji tendenci znaky "lepit", tj. zkracovat mezery mezi znaky a slovy; takový text je pak prakticky nečitelný. Velmi nám pomůže, když si vlastní klíčování občas nahrajeme na magnetofon či do počítače a porovnáme s klíčováním strojovým. "Použitelnost" svého klíčování zase nejlépe ověříme, zkusíme-li své nahrávky přijímat. Rychle si tak osvojíme první pravidlo etiky telegrafisty, tj. vysílat tak rychle a kvalitně, aby nás protějšek byl schopen přijímat. Začátečníci s poloautomatem v ruce mívají snahu oslnit protistanice rychlým vysíláním - když jim pak druhá strana odpoví stejně svižně, bývá jim náramně horko... K tréninku bychom si měli vyhradit pravidelné chvilky jednou (lépe dvakrát) týdně; pravidelnost je zde základem úspěchu. Měli bychom mít k disposici souvisle 45 - 60 minut času; za kratší dobu se nestačíme pořádně soustředit a delší doba už přináší únavu. Velmi důležité je tuto dobu vyplnit skutečně jen telegrafií. Pokud cítíme únavu, změníme typ textu, zařadíme klíčování místo příjmu atp., každá naše činnost by však měla mít vazbu na trénink. Měli bychom si zajistit, že k práci budeme mít opravdu klid. Pláč malých dětí ani hlasitě vyslovované názory dalších členů rodiny, jak jinak a lépe bychom měli využívat svůj čas, naší práci neprospějí. Nelze-li jinak, je lépe volit pozdější večerní hodiny, kdy rodina už spí - trénink telegrafie je spíš drilová záležitost a nevyžaduje nejčerstvější mysl. Budeme-li postupovat popsaným způsobem, můžeme po třech až šesti měsících umět telegrafii tak, abychom mohli začít sami vysílat. © OK1XU, 1998

Telegrafie - jak ji používat

Mysleme si, že jsme se podle návodu z předchozí stránky naučili telegrafní abecedu. Co teď s ní? Odpověď spočívá v obecném možném obsahu radioamatérského spojení. Radioamatéři si mohou popovídat o čemkoli, předpisy ale obsah jejich korespondence poněkud omezují; nutno zdůraznit, že omezení tkví ne v našich předpisech z dob totality, ale v předpisech mezinárodních . Že se člověk na veřejných místech nevybavuje o všelijakých státních či služebních tajemstvích, to je celkem obvyklé. Že slušných člověk - nejen na veřejných místech - nemluví vulgárně, to se přinejmenším učí ve škole. Jedno však amatér nesmí: fungovat jako pošta, což znamená nevysílat ve prospěch vlastní (ani dalších osob) zprávy, které mají takový význam, že by za normálních okolností byly poslány poštou, telefonen, telegramem apod.. Místo dlouhých definic použijme příklad. Na pásmu si jistě lze povzdechnout, že mi (např.) umřela babička. Nekorektní však bude, pokud tutéž informaci sdělím (např.) bratranci - radioamatéru slovy: "Babička umřela, má pohřeb zítra v 10 hodin ve strašnickém krematoriu, přijeď." V prvém případě v souladu s českou tradicí potisící zdůvodňujeme, proč je ten svět zlý a ničemný a všichni nám ubližují, což činíme obvykle tak často, že by nám to nestálo za poštovní známku, zatímco ve druhém případě se zcela zřetelně snažíme ušetřit poštovné za telegram. Ti, kdo na amatérská pásma přešli z CB, považují někdy tato omezení za tíživé a zbytečné řehtání ouředního šimla. Radioamatérům tělem a duší však nevadí, protože většina pásem (rozhodně KV a 2m) je tak zaplněna, že další zatížení blábolením, které s amatéřením nemá nic společného, by bylo jejich zkázou. Na pásmech časem najdeme řadu kamarádů, se kterými budeme mít vždy o čem popovídat. Většinou ale potkáme amatéry, které osobně neznáme, a spojení s nimi navazujeme obvykle hlavně k získání QSL lístku pro zlepšení DXCC skóre nebo pro jiný diplom či soutěž. Pro takové případy se za léta vžila základní forma spojení, která se v různých variantách opakuje znovu a znovu "jako když razítka sází", takže se jí říká "štampilková." Zde je jeden z možných příkladů, kde si úplně obyčejným způsobem popovídají Josef z Plzně (OK1XYZ) a Ray z New Yorku (W1ABC): OK1XYZ W1ABC CQ CQ CQ DE OK1XYZ OK1XYZ CQ CQ CQ DE OK1XYZ OK1XYZ CQ CQ CQ DE OK1XYZ PSE K [Všeobecná výzva ze stanice OK1XYZ, prosím, volejte.] OK1XYZ DE W1ABC W1ABC KN [OK1XYZ volá W1ABC a poslouchá.] W1ABC DE OK1XYZ = GE DR OM TNX FER CALL = UR RST 579 579 QTH PLZEN PLZEN ES MY NAME IS JOSEF JOSEF = HW? W1ABC DE OK1XYZ [W1ABC odpovídá OK1XYZ. Dobrý večer, (milý) kamaráde, děkuji za zavolání. Poslouchám (s reportem) 579, vysílám z Plzně (a) moje jméno je Josef. Jak jste to přijal? OK1XYZ přechází na příjem pro W1ABC.] OK1XYZ DE W1ABC = R OK DR OM JOSEF MNI TKS FR QSO = UR RST IS 569 569 IN NEW YORK NEW YORK AND OP IS RAY RAY = CPY OK? BK [OK1XYZ, tady W1ABC. Přijato v pořádku, (milý) Josefe, poslouchám (s reportem) 569 v New Yorku, operátor je Ray. Přijal jste to správně? Přecházím na příjem.] W1ABC DE OK1XYZ = R FB AGN DR RAY = RIG HERE IS TCVR ABT 100 W OUT ANT AER IS GP = WX TODAY IS CLOUDY AND FOGGY, TEMP ABT 10 DEG = MNI TKU FER QSO DR RAY = NW QRU = PSE QSLL = BEST 73 MNI NICE DX AND HPE CUAGN DR RAY GL = W1ABC DE OK1XYZ SK [W1ABC, odpovídá OK1XYZ. Přijato opět výborně, (milý) Rayi. (Moje) zařízení zde je transceiver (s) výkonem asi 100 wattů a anténa je Ground Plane. Počasí je dnes oblačné a mlhavé, teplota kolem 10 stupňů Celsia. Díky za spojení, (milý) Rayi, víc pro vás nemám. Prosím o vzájemnou výměnu staničních lístků. Mnoho pozdravů, spoustu DXů a doufám naslyšenou, Rayi. Mnoho štěstí. OK1XYZ končí s W1ABC.] OK1XYZ DE W1ABC = UFB DR JOSEF TU FR INFO UR RIG IS EXCELLENT = MY TS840 SENDS ALSO 100 WATTS INTO THE DIPOLE AER = ABT WX IN NEW YORK = WE HAVE LOVELY SPRING = THANKS FER NICE QSO DEAR JOSEF = MY QSL CARD FER U IS 100 PERCENT OK ES SN = MY BEST 73 UFB DX AND CHEERIO DR JOSEF = OK1XYZ DE W1ABC SK CL . . [OK1XYZ, tady W1ABC. Výborně, (milý) Josefe, díky za informace, vaše zařízení je excelentní. Můj (transceiver) TS840 napájí (také) 100 watty dipólovou anténu. (Něco) o počasí v New Yorku: máme kouzelné jaro. Díky za hezké spojení, (milý) Josefe. Můj QSL lístek (dostanete) na 100 procent a brzy. (Mnoho) pozdravů, nejlepší DX a ahoj, (milý) Josefe. W1ABC končí s OK1XYZ a vypíná stanici. (Následující dvě tečky se obvykle opravdu vysílají, aniž kdo ví proč.)] 73 ES CUL . . QRZ DE OK1XYZ OK1XYX PSE K [Mnoho pozdravů a naslyšenou. (Ani Josef si nemůže odpustit ty dvě tečky). Kdo mne (dále) volá, poslouchá OK1XYZ, prosím, volejte.] Povšimněme si: Každé vysílání (relace) je uvedeno a ukončeno volacími značkami, přinejmenším do doby, než je vzájemná jistota o správnosti příjmu značek; přitom se nejprve uvede značka stanice volané a jako druhá značka stanice volající. I pro situaci, kdy o už značkách není pochyb, mezinárodní předpisy požadují uvádět vlatní totožnost volací značkou; národní předpisy pak určují, kdy se tak má dít - u nás musí být značky obou korespondujících uváděny nejméně jednou za pět minut. Podstatné údaje spojení se předávají nejdříve a obvykle se opakují dvakrát nebo třikrát - počet opakování závisí na rušení na pásmu, síle signálu apod.. Spojení je platné, pokud jsou správně vyměněny obě volací značky a reporty. Všechny ostatní údaje jsou zbytné a lze je vynechat. Z příkladu je patrný rozdíl mezi Q-kódy a zkratkami: Q-kódy zkracují celé fráse, zkratky jen jednotlivá slova. Typickou začátečnickou chybou je obrat MY QTH IS ..., protože už samotný Q-kód má význam "moje stanoviště je ...," takže v oné pokřivené formě vysíláme doslova "moje moje stanoviště je je". Obecně se rozsahem informací, které předáváme, přizpůsobujeme protistanici. Pokud nám například povídavý nudící se stařík sdělí I AM 86 YRS OLD RETIRED POSTMAN , opětujeme stejnými údaji (a doplníme přání pevného zdraví). Pokud nám naopak někdo předá jen report, bylo by hulvátstvím zdržovat ho údaji o našem jménu a stanovišti, o popisu zařízení nemluvě. Ve spojení se sjedná výměna staničních lístků. Pro ně se používá přenesený význam Q-kódu QSL ("potvrzuji příjem"). Amatérskou modifikací kódu je QSLL - "vzájemná výměna staničních lístků"; oba kódy nelze zaměnit. Obvyklá fráse je PSE UR QSL MY SURE - "prosím váš QSL lístek, můj (dostanete) jistě"; kdybychom použili na témže místě PSE UR QSLL, byl by to nesmysl. Josef v našem příkladu použil korektní obrat PSE QSLL. Na konci každého vysílání je zařazena zkratka K (přecházím na příjem) a její modifikace; je důležité je správně používat. K znamená přechod na příjem pro kohokoli, zatímco KN přechod na příjem pro konkrétní stanici. Zkratka SK znamená konec spojení, a vyšlu-li ji, neměl bych už s danou stanicí korespondovat. Zkratku BK používáme, jestliže jsme schopni slyšet signály protistanice i mezi vlastními telegrafními značkami. Ray použil zkratku CL - vypínám stanici. To se děje v situaci, když opravdu vypínáme stanici, tj. dáváme tak najevo, že na jakékoli volání už neodpovíme a uvolňujeme kmitočet (viz dále). Pokud jsme tuto zkratku vyslali, pak se v souladu s ní musíme i zachovat. Na české poměry překypuje spojení zdvořilostmi, děkováním apod.; to však odpovídá reálné amatérské praxi, která má původ v civilisovaném anglosaském světě. V situaci, kdy průměrný Čech hulvátsky zařve "Táhni do ...", se v normální cizině obvykle reaguje slovy "May I help you?". Není špatné si té pohody užít alespoň na radioamatérských pásmech... Anglická gramatika nerozlišuje tykání a vykání, vykání je vyjádřeno výše uvedenými zdvořilostními obraty. V zahraničí si radioamatéři na pásmech vykají nebo tykají podle toho, jak se v konkrétním případě oslovují v běžném životě. Ačkoli ani Rusové - pokud se neznají - si na pásmu netykají, u nás byl v poválečné "socialisační" euforii přijat generální zvyk všem amatérům na pásmu tykat, což vede k paradoxnímu jevu, že si u nás občas dva lidé na pásmu tykají a v občanském životě vykají. Nedejme se splést: budeme-li navazovat spojení s neznámým amatérem v němčině, ruštině a v řadě jiných jazyků, budeme vykat. A co když ... nechceme navázat spojení s kýmkoli, ale s určitou zemí nebo kontinentem? Pak použijeme tzv. "směrovou výzvu", např. CQ AF CQ AF ... bude chápáno jako výzva pro stanice z Afriky, CQ DX CQ DX ... vyjádří naši chuť pracovat s jakoukoli DX stanicí (tj. stanicí vzdálenější než 3000 km na KV nebo 1000 km na VKV) a CQ JT CQ JT ... bude voláním všech stanic v Mongolsku (nebude obvykle moc platné). jsme něco podstatného nepřijali? Pak stačí se v další relaci zeptat, např. formulací HVY QRM PSE RPT QTH ..., což bude chápáno jako "Jsem velmi rušen jinými stanicemi, prosím, opakujte své stanoviště...". A když jsme nepřijali nic, pak stále ještě zbývá R NIL PSE RPT ALL... ("nic jsem nepřijal, opakujte, prosím, vše"). protistanice vysílá moc rychle? S využitím výhod Q-kódu požádáme o snížení tempa, třeba CPY NIL, PSE QRS, tedy "Nic jsem nepřijal, snižte, prosím, rychlost vysílání." Je přirozeným rysem gentlemanského chování přizpůsbit své tempo vysílání protistanice. Slyšíme-li vysílat výzvu pomalu, musíme stejně zavolat. Vysíláme-li výzvu a ozve se nám stanice s pomalejším vysíláním, opět musíme snížit tempo. Jako začátečníci tuto praxi oceníme: budeme-li sami vysílat tak rychle, jak jsme schopni přijímat, protistanice se automaticky přispůsobí našim schopnostem. spojení skončilo: kdo zůstane na kmitočtu? Obecně kmitočet "patří" tomu, kdo ho obsadil dříve. V našem příkladu obsadil kmitočet voláním všeobecné výzvy Josef, a po skončení spojení na něm proto zůstává (vysílá QRZ?, tedy se ptá, kdo další ho volá). Na kmitočtu může zůstat, dokud ho to baví. Až ho to bavit přestane, může udělat tři věci: prostě přestat vysílat a nechat případné posluchače na rozpacích, jestli kmitočet uvolnil, umřel, nebo mu vypli proud, vyslat na konci spojení zkratku CL, čímž dá najevo, že kmitočet je k disposici tomu, s kým pracoval naposledy, a pokud ta stanice nemá o kmitočet zájem, pak je kmitočet k disposici komukoli, vyslat na konci informaci (např.) NW QSY SSB, ("nyní se odlaďuji do SSB části tohoto pásma") anebo QSY 20 M, ("přelaďuji se na pásmo 20 metrů"), čímž dá najevo, že se odlaďuje na 14 MHz a zachovává modulaci; původní kmitočet je pak volně k disposici. Popsané zásady ovšem nejsou dogma a uplatní hlavně tehdy, je-li pásmo přeplněné a volný kmitočet se hledá obtížně. Jinak určitě můžeme "svůj" kmitočet gentlemansky přepustit, aniž bychom si tím způsobili mnoho potíží. slyším spojení dvou stanic, ze souvislostí vidím, že na kmitočtu zůstane stanice, která mne nezajímá; jak se dovolat té druhé, kterou tak potřebuju? Najdeme na tomtéž pásmu volný a nerušený kmitočet; je třeba 15 kHz nad stávajícím provozním kmitočtem. Počkáme na konec spojení a za poslední relací stanice, která nás zajímá (třeba W1ABC), vyšleme rychle a krátce W1ABC DE OK1ZYX PSE QSY 15 UP ("pro W1ABC od OK1ZYX: přelaďtě se, prosím, v tomto pásmu o 15 kHz nahoru, zavolám vás"). Budeme doufat, že W1ABC zareaguje kratičkým sdělením, třeba OK1ZYX QSY OK ("OK1ZYX: přijímám váš návrh na změnu kmitočtu"). Na novém kmitočtu se jako první ozve ten, kdo oznámí nebo navrhne změnu kmitočtu. V daném případě si tedy poslechneme konec spojení W1ABC s OK1XYZ, a jakmile toto spojení skončí, přejdeme na kmitočet o 15 kHz vyšší a budeme volat W1ABC (" W1ABC W1ABC DE OK1ZYX OK1ZYX "), dokud se nám neozve. slyším stanici volat směrovou výzvu - mohu ji zavolat, i když kriteria výzvy nesplňuji? Pak pochopitelně volat nesmíme, i kdyby se nám stanice sebevíc hodila do nějakého diplomu, protože bychom ji rušili a zdržovali. Totéž bez výjimky platí pro jakoukoli situaci, kdy někoho slyšíme volat kohokoli způsobem, který nás jako příjemce vylučuje (typicky: operátor vzácné stanice v chumlu volajících stanic nezachytí celou značku a zavolá třeba "DK1?"; tehdy mohou volat jen stanice s prefixem DK1 a my jako stanice z OK volat opravdu nesmíme, jinak vyvoláme zbytečné rušení a zdržení všech včetně nás samých). Co znamená, slyším-li značku... doplněnou lomítkem a údaji /P, /M, /MM nebo /AM, třeba OK1XYZ/M ? Doplňující údaje za lomítkem nejčastěji vyjadřují, že stanice vysílá mimo své vlastní trvalé stanoviště, přičemž jednotlivé údaje znamenají: /P přenosná (portable) stanice, tj. stanice, kterou lze přenášet (převážet) na jiná stanoviště a z nich pak vysílat (vysílat během přenášení/převozu není stanice technicky způsobilá), /M pohyblivá (mobilní) stanice, tj. stanice, která je způsobilá vysílat i za pohybu, není přitom podstatné, zda se opravdu pohybuje, /MM stanice umístěná na námořní lodi, /AM stanice umístěná v letadle. Amatéři v OK mívají díky nepřesné formulaci našich předpisů nejasnosti o rozdílu mezi stanicí přenosnou a mobilní, protože si neuvědomují, že rozhodující je technická způsobilost stanice, nikoli aktuální stanoviště či pohyb. Zrodil se třeba umělý problém, zda stanice umístěná v autě a schopná vysílat za jízdy, je /P nebo /M v situaci, kdy auto stojí před spuštěnými závorami. V takovém případě jde jednoznačně o stanici mobilní, neboť je schopna vysílat za pohybu (není důležité, že se v daném okamžiku nepohybuje). Jiná oblíbená otázka je, zda je stanice /M v situaci, kdy ji nosíme v ruce po bytě, kde máme stálé QTH, a vysíláme. V takové situaci vysíláme ze stálého stanoviště a proto značku nedoplníme ničím. Trvalé stanoviště je určeno údajem zapsaným v povolovací listině. Dali-li jsme si jako QTH zapsat Křečkovice 85, okr. Veleslavín, pak je stálým stanovištěm vše, co je popsáno touto adresou, tedy nejen náš byt, ale celý dům v Křečkovicích 85 včetně půdy, sklepa i pozemku, na němž stojí. K provozu stanice z lodi či letadla je nutný souhlas vlastníka (provozovatele) tohoto dopravního prostředku. To je zásada platná mezinárodně a je míněna zcela vážně. Hlavně letadla jsou přeplněna elektronikou, která může být rušena i slabým vf polem vyzářeným třeba jen ruční stanicí. Zbytečné exeperimenty si proto odpustíme hlavně v zájmu zachování života svého i svých spolucestujících... uvedenou prefixem a lomítkem, třeba IS0/F6BUM ? Jde o stanici vysílající z cizí země; před lomítkem je prefix hostitelské země (nebo regionu hostitelské země), za lomítkem značka hosta. Někde se setkáváme s opačným pořadím (F6BUM/IS0), význam je však stejný. doplněnou lomítkem a číslem, např. SM0BB/3 ? Jde o jinou formu vyjádření provozu mimo trvalé stanoviště, který se užívá v některých zemích, kde číslo ve značce vyjadřuje region země. Pokud by se takový systém užíval u nás, pak stanice z Moravy by v Čechách vysílala jako OK2AB/1. doplněnou lomítkem a další úplnou značkou, třeba OK1AB/OK2CD ? Jde o dnes už zřídka užívanou složenou značku, již předpisy některých zemí ukládaly užívat v situaci, kdy amatér byl hostem a vysílal u jiného amatéra (to dřívější předpisy výslovně ukládaly i u nás). Na prvém místě je značka hostitele, za lomítkem značka hosta. V našem příkladu byl tedy u hostitele OK1AB hostem OK2CD. Takových detailů k povšimnutí nebo k odpovězení je spousta; zde jsme se však zaměřili jen na základní provozní zvyklosti. Pohled na štampilkové spojení určitě neokouzlí: "To se mám učit, skládat zkoušky, utrácet tisíce za zařízení a válčit se sousedy kvůli anténám jen kvůli takovýmhle nicotnostem?" Naštěstí je realita příjemnější. Spojení tohoto typu navzazují hlavně začátečníci a oblomí se při nich v radioamatérském provozu. Až jich naváží pár desítek či stovek, najdou si pro sebe vlastní oblíbenou specialisaci a vrhnou se na DX provoz, závody, sbírání diplomů, technické experimenty a jiné atraktivity. I štampilkové spojení se může změnit v příjemné popovídání, když potkáme někoho známého nebo zajímavého, narazíme na technický problém, zjistíme, že stanice vysílá z místa, kam se chystáme na dovolenou atp.; potom se může rozvinout velmi dlouhá debata i na několik hodin. Štampilkové spojení se dnes stále častěji vyskytuje v poněkud zestručnělé formě. Předchozí příklad se podle ní změní třeba takto: OK1XYZ W1ABC CQ CQ CQ DE OK1XYZ OK1XYZ CQ CQ CQ DE OK1XYZ OK1XYZ PSE K OK1XYZ DE W1ABC W1ABC KN W1ABC GE RST 579 579 QTH PLZEN PLZEN OP JOSEF JOSEF = HW? BK DE W1ABC = R OK DR JOSEF RST 569 569 IN NEW YORK NEW YORK NAME RAY RAY = OK? BK DE OK1XYZ = R FB AGN TKU FER QSO = PSE QSLL = 73 MNI DX CUL RAY = W1ABC DE OK1XYZ SK DE W1ABC = FB JOSEF TU FR QSO = QSL OK = 73 UFB DX CHEERIO = OK1XYZ DE W1ABC SK CL. . TU . . QRZ DE OK1XYZ OK1XYZ PSE K Povšimněme si: Ubyla výměna údajů o zařízení a o počasí. Odpadla řada formalit, i když základní zdvořilá forma je zachována. Obě značky současně se vyměňují jen na začátku spojení (aby byla jistá totožnost obou stanic) a na jeho konci (aby případní posluchači a zájemci o spojení mohli pochopit, kdo s kým koreponduje a kdo zůstane na kmitočtu). Uprostřed spojení každá stanice uvodí relaci jen vlastní značkou. Už v této zkrácené formě ušetříme dost času, zkracovat lze však ještě dále a skoro se přiblížit stylu expedičního provozu: OK1XYZ W1ABC CQ CQ CQ DE OK1XYZ OK1XYZ CQ CQ CQ DE OK1XYZ OK1XYZ PSE K W1ABC W1ABC W1ABC 579 579 OP JOSEF JOSEF BK GE 569 569 NAME RAY RAY BK R OK 73 TU . . TKS 73 . . QRZ DE OK1XYZ OK1XYZ PSE K Taková spojení navazují lidé, kteří si opravdu nemají co říci, a jejich motivem k navázání spojení je výhradně získání QSL lístku. Podobně struční však budeme i tehdy, kdy čitelnost signálů je špatná (ať už díky malé síle nebo velkému rušení) a delší konversace by byla obtížná. Z logiky věci plyne, že o tom, zda bude spojení rozvinutější či stručnější, rozhoduje ten, kdo je zahájil (voláním výzvy nebo frásí QRZ? ), tedy prakticky ten, kdo je "držitelem" kmitočtu. Na této stránce popisujeme spojení navázovaná v obecné situaci. Spojením v DX provozu a v závodech jsou věnovány jiné naše stránky. Chtěli jsme předvést, jak se používá telegrafie v praxi. Bezděky jsme tak popsali i osnovu a obsah obecného radioamatérského spojení jakýmkoli druhem provozu: telefonií, radiodálnopisem a dalšími digitálními módy, ba i spojení SSTV. © OK1XU, 1998

Systém RST

Pro navázání a udržení radioamatérského spojení je důležitým údajem zpráva o slyšitelnosti signálu, tzv. report. Jako nejpraktičtější se v běhu času prokázal údaj v systému RST . Pro hodnocení analogového přenosu řeči se užívá systému RS, pro digitální přenosy systému RSQ. Podstatné je, že bezchybná výměna obou volacích značek a reportu je nezbytným předpokladem platnosti radioamatérského spojení. Způsob hodnocení Analogové módy Název systému RST je tvořen iniciálami veličin, které obsahuje: R eadability (čitelnost), S trenght (síla), T one (tón). Každá veličina se udává pomocí číslice z intervalu 1 - 9 (čitelnost z intervalu 1 - 5), kde nejnižšímu číslu odpovídá nejnižší kvalita. Maximálně nejlepší report v systému RST bude tedy vyjádřen údajem 599, v systému RS údajem 59. Stupeň R - čitelnost S - síla T - tón 1 zcela nečitelné signál na hranici slyšitelnosti mimořádně hrubý syčivý tón 2 občas čitelné velmi slabý signál hrubý tón střídavého proudu 3 s obtížemi čitelné slabý signál tón střídavého proudu slabě zaznívající 4 čitelné přijatelný signál tón střídavého proudu se záznějem 5 dokonale čitelné téměř dobrý signál tón zázněje se silnou modulací střídavým proudem 6 dobrý signál tón zázněje s modulací střídavého proudu 7 středně silný signál skoro čistý tón se slabou střídavou složkou 8 silný signál čistý tón s nepatrným nádechem střídavé složky 9 mimořádně silný signál zcela čistý tón Údaje určuje operátor obvykle subjektivně na základě vlastní zkušenosti. Kvalita: Prohlédneme-li si slovní popis stupnice, obvykle nás napadne, že posoudit podle nich signál tak, aby to vůbec mělo význam, je problematické. Jaký je rozdíl mezi čitelné a dokonale čitelné u stupnice čitelnosti? K tomu nabízí doplňující pohled text KF6DX (v překladu OK1DMU uveřejněn v časopisu Radioamatér č.5/2002), který kvalitu signálu poměřuje mírou jeho narušení negativními vlivy: Hodnocení Kvalita Narušení 5 vynikající nepostřehnutelné 4 dobrá postřehnutelné, ale nepřekážející 3 slušná lehce obtěžující 2 bídná obtěžující 1 špatná velmi obtěžující 0 nepoužitelná úplné - k čemuž je ale zase nutno doplnit, že údaj "nula" se nepředává prostě proto, že za takových podmínek s protistanicí vůbec nekomunikujeme. Síla: Pomůckou k určení síly signálu může být údaj měřidla, jímž je vybavena většina přijímačů, tzv. S-metru. S-metr je ale opravdu jen orientační pomůckou, objektivní údaje by poskytl jen tehdy, pokud by citlivost přijímače byla zcela vyrovnaná v celém oboru přijímaných kmitočtů, což se v praxi daří jen u měřících přijímačů. Pro tyto účely také existuje definice stupnice S jako stupnice výkonových úrovní přijímaného signálu na dané vstupní impedanci přijímače, ale i v takovém případě by bylo nutno měření provést při definovaném nastavení ovládacích prvků (zesílení, šíře pásma, atenuátory, předzesilovače atp.), na což v běžném provozu nebývá čas. U zařízení, která musí být cenově dostupná radioamatérům, by požadavek na schopnost přijímače objektivně měřit sílu přijímaného signálu nebyl přiměřený. Údaj o síle signálu má proto v radioamatérské praxi nejčastěji význam relativní: jak se posuzovaný signál jeví v porovnání s jinými signály aktuálně se vyskytujícími za aktuálních podmínek na daném pásmu. Tón: V minulosti, kdy si radioamatéři stavěli své vysílače obvykle sami, byla pravděpodobnost výskytu nekvalitního tónu větší, než dnes, kdy profesionálně vyrobená zařízení převažují. Ovšem ani profesionální technika není poukázkou na za všech okolností bezchybný tón: problémy mohou nastat i u kvalitních přístrojů, jestliže je špatně propojíme. Typicky připojení nepřizpůsobené antény nebo nesprávné propojení transceiveru a koncového stupně mohou způsobit, že se celá soustava rozkmitá a začne produkovat nekvalitní signál, který se může projevit i nekvalitou tónu. Jinou příčinou nekvality signálu může být propojení transceiveru s počítačem při práci digitálními druhy provozu, k níž se často užívá zvukové karty počítače a jejích nízkofrekvenčních vstupů a výstupů - i zde může pronikání vf energie nebo tzv. "dvojitá zem" degradovat kvalitu vysílaného signálu. Údaj o špatném tónu je tak pro protistanici dobrým upozorněním, že něco není v pořádku. V případech, kdy předáváme horší report, je užitečné doplnit ho ještě vysvětlujícím údajem. K tomu nám dobře poslouží Q-kódy , například QRM nebo QRN v případě rušení, QSB v případě zatížení signálu únikem, QRH tehdy, kdy se mění ("ujíždí") kmitočet, QSD , jestliže protistanice mizerně klíčuje, apod. Stějně mohou posloužit i radioamatérské zkratky , třeba CHIRP pro skokem se měnící, "cvrlikající" tón, CLIKS při výskytu klíčovacích nárazů, "kliksů". Je-li v silách operátora protistanice učinit něco pro to, aby nám příjem usnadnil, můžeme ho o to požádat právě s vysláním reportu. Typicky: údajem UR RST 359 QRM PSE QRS protistanici sdělujeme, že její signál je tak slabý (S5) a čitelnost je ještě navíc tak zatížena (R3) rušením od ostatních stanic na pásmu, že jsme nuceni ji požádat o zpomalení vysílání. S využitím Q-kódu QSZ lze také požádat o vysílání každého slova vícekrát (kód QSZ bez doplňujícího údaje je obvykle vnímán jako žádost o vyslání každého slova dvakrát). Uvedené použití systému RST se uplatní pro signály telegrafní (CW). Při telefonním provozu (přenos mluveného slova modulacemi SSB či FM, velmi zřídka i jinými) se signály hodnotí dvoumístným údajem RS. V minulosti byla snaha používat i pro telefonní signály třímístného kódu systému RSM, kde třetí symbol popisoval kvalitu modulace, avšak tento systém se neujal. Při provozu přes převáděče, kdy de facto neposloucháme signály protistanice, ale signály převaděče, by údaj v systému RS neměl význam, protože slyšíme stále stejný signál převaděče. Signály protistanic hodnotíme jednomístným komplexním údajem Q - kvalita - o pěti stupních, které odpovídají údaji R ve výše uvedené tabulce. Digitální módy Sílící prosazování se digitálních druhů provozu (PSK31, MFSK, RTTY, Pactor a jiných) vedlo k zobecnění systému hodnocení kvality signálů, který specifickým vlastnostem těchto signálů odpovídá lépe, než tradiční systém RST. Pro digitální módy a pásma do 30 MHz byl v roce 2005 konferencí IARU Reg.I v Davosu přijat systém RSQ - R eadability, S trength, Q uality. Není založen na posouzení signálů sluchem, nýbrž na vyhodnocení jejich grafické interpretace pomůckami typu "waterfall", které jsou často součástí software pro příjem těchto módů. R - čitelnost (% z textu) S - síla Q - kvalita R5 - 95%+ dokonale čitelné S9 - velmi silná stopa Q9 - čistý signál bez viditelných párů postranních signálů R4 - 80% prakticky bez problémů, občasný nepřijatý znak S7 - silná stopa Q7 - jeden sotva viditelný pár R3 - 40% značné obtíže, množství nepřijatých znaků S5 - nevýrazná stopa Q5 - jeden snadno viditelný pár R2 - 20% občasně rozlišitelná slova S3 - slabá stopa Q3 - víceré viditelné páry R1 - 0% nečitelné S1 - sotva znatelná stopa Q1 - většina spektra zatížena splattery Nejvíce ilustrativní bude asi tento obrázek: Obrázek převzat ze článku N2IRZ: "Introducing RSQ Digital Signal Reports", CQ Magazine, Feb. 2005. Celý text lze stáhnout zde: http://www.psb-info.net/CQ-Mag-RSQ-Article.pdf . Při přenosu digitalisované řeči lze jako dodatkový údaj k RSQ uvést ještě MOS ( M ean O pinion S core - průměrná známka hodnocení). Tento subjektivní údaj je užíván i v profesionální praxi, kde se získává jako průměr výsledků série subjektivních hodnocení nezávislými posuzovateli. Jakkoli lze totiž přenosové systémy vyvíjet s užitím objektivních měřících metod, v konečném důsledku je rozhodující dojem posluchačů. MOS může být vztažen k údaji o bit error rate (BER), což umožňuje postihnout nepříznivé podmínky na trase spoje vyvolané přírodními jevy a činností člověka. Údaj MOS nemusí být vyjádřen celým číslem, např. hodnota "3,5" je přípustná. MOS Kvalita Narušení 5 Vynikající Nenarušeno 4 Dobrá Pozorovatelné, avšak neobtěžující 3 Slušná Lehce obtěžující 2 Narušená Obtěžující 1 Špatná Velmi obtěžující 0 Nepoužitelné Naprosté Za přijatelnou je považována hodnota "3". Vypovídací hodnota údajů a jejich využití Jak řečeno, report je v naprosté většině případů subjektivní, jeho vypovídací hodnota proto není absolutní. Přesto jde o údaj významný, protože nám umožňuje uzpůsobit způsob svého provozu tak, aby spojení probíhalo bez zbytečných ztrát informací a tedy bez zdržování. Přijmeme-li od protistanice dobrý report, pak víme, že vše je v pořádku a můžeme pracovat běžným způsobem. Obdržíme-li report indikující u protistanice potíže v příjmu, můžeme ihned přiměřeně reagovat (zpomalením vysílání, opakováním podstatných údajů, omezením předávaných informací) a vyhnout se zdlouhavému opakování celých relací. A pokud nám protistanice v reportu ohlásí technické závady našeho signálu, víme, že musíme začít hledat nějaký problém. Je to sice mrzuté, ale je lépe chybu odhalit a řešit hned, než si dělat ostudu na pásmu nebo obtěžovat ostatní radioamatéry. Vzdor vší subjektivitě se proto snažme, aby námi předáváné reporty byly co nejvýstižnější , protože tak vždy nějakým způsobem pomůžeme protistanici, a často i sami sobě. V expedičním provozu a v závodech je report jiný, než 599 či 59, výjimkou: prakticky každý v těchto případech předává všem stanicím stále stejný nejlepší report. Důvod je prostý: "štampilkovými" reporty soutěžící chrání sebe i ostatní stanice před vyšší pravděpodobností chyb příjmu a s tím i chyb v soutěžních denících, a tedy i sankcionování těchto chybami zatížených spojení. Kdyby se v závodech předávaly reporty reálné, pravděpodobnost výskytu chyb by výrazně stoupla. Tento jev bývá příležitostně předmětem kritiky, neboť takto předávaný report vlastně žádným reportem není, protože nemá jakoukoli vypovídací hodnotu. A z právě opačného úhlu pohledu zase naopak padl dokonce návrh, aby se v závodech nepředával report vůbec. Mezi zájmy praxe a puristickým uplatňováním principů je asi třeba vždy najít nějaký prakticky rozumný kompromis. Předávejme v závodech a při expediční práci ono zažité 599 či 59 , ale kdykoli je signál protistanice zatížen závažnější poruchou, neváhejme ji na to vysláním realistického reportu s doplňujícím údajem upozornit: málokdo vysílá špatné signály vědomě , natož záměrně . Vypuštění reportu ze soutěžních spojení je ovšem nesmysl. Právě proto, že platné je jen spojení, v němž byly správně vyměněny obě značky a report. Závodů se mnoho radioamatérů účastní ne kvůli výsledku, ale aby navázali spojení se zajímavými stanicemi. Kdyby se v závodech nepředávaly reproty, neměla by spojení platnost pro cokoli jiného, než pro závod, a účast v závodech by citelně klesla, na což by doplatili všichni. © OK1XU, 1997

Q - kódy

Od počátků radiového provozu, který tehdy využíval výhradně telegrafní signály, měli operátoři snahu zrychlit vysílání použitím zkratek pro některé často se opakující ustálené fráze. Tak vzniklo několik soustav kódů, nejznámější je tzv. Q-kód charakterisovaný skupinou tří písmen, z nichž první je "Q". Q-kód je universální a používá ho většina služeb. Některé služby si vyvinuly vlastní kódy, např. N-kód, Z-kód, které lépe odpovídají jejich potřebám. V radioamatérské praxi se používá jen části celého Q-kódu, přehled je uveden dále v tabulce. Je nutno dodat, že používání Q-kódů radioamatéry postupně ustupuje otevřené řeči, což je pravděpodobně způsobeno stále vyšší vzdělaností a s ní spojenou znalostí angličtiny. Q kód Význam Význam otázky QRA Volací znak vaší stanice je ....... . Jaký je volací znak vaší stanice? QRB Vzdálenost mezi námi je ...... km. Jaká je vzdálenost mezi námi? QRG Váš kmitočet je ...... kHz. Jaký je můj kmitočet? QRH Váš kmitočet se mění. Mění se můj kmitočet? QRI Tón vašeho vysílače je ...... 1. dobrý, 2. mění se, 3. špatný. Jaký je tón mého vysílače? QRJ Nemohu vás přijímat, váš signál je přísliš slabý. Přijmáte mne špatně? QRK Čitelnost vašich signálů je ...... 1.nepřijatelná, 2.špatná, 3.přijatelná, 4.dobrá, 5.výborná. Jaká je čitelnost mých signálů? QRL Jsem zaměstnán, nerušte. Jste zaměstnán? QRM Vaše vysílání je rušeno. Je mé vysílání rušeno? QRN Vaše vysílání je rušeno atmosférickým rušením. Je mé vysílání rušeno atmosférickým rušením? QRO Zvyšte výkon. Mám zvýšit výkon? QRP Snižte výkon. Mám snížit výkon? QRQ Vysílejte rychleji. Mám vysílat rychleji? QRS Vysílejte pomaleji. Mám vysílat pomaleji? QRT Přestaňte vysílat. Mám přestat vysílat? QRU Nic pro vás nemám. Máte něco pro mne? QRV Jsem připraven. Jste připraven? QRW Sdělte stanici ......, že ji volám na kmitočtu ...... kHz. Mám sdělit stanici ......, že ji voláte na kmitočtu ...... kHz? QRX Zavolám vás znovu v ...... UTC na kmitočtu ...... kHz přeneseně: Čekejte. Zavoláte mne znovu? přeneseně: Mám počkat? QRZ Volá vás ...... na kmitočtu ...... kHz. Kdo mne volá? QSA Síla vašeho signálu je ...... . Jaká je síla mého signálu? QSB Váš signál má únik. Má můj signál únik? QSD Vaše klíčování je závadné. Je mé klíčování závadné? QSG Posílám skupinu ...... zpráv. Mám poslat skupinu ...... zpráv? QSK Mohu vás slyšet mezi svými značkami. Můžete mne slyšet mezi svými značkami? QSL Potvrzuji příjem. Můžete potvrdit příjem? QSM Opakujte poslední zprávu (...... posledních zpráv). Mám opakovat poslední zprávu (...... posledních zpráv)? QSN Slyšel jsem Vás na ...... kHz. Slyšel jste mne na ...... kHz? QSO Mohu korespondovat přímo se stanicí ...... . Můžete korespondovat přímo se stanicí ......? QSP Předám zprávu stanici ...... . Můžete předat zprávu stanici ......? QST Zpráva všem radioamatérům. QSV Vyšlete sérii "VVV" (na kmitočtu ...... kHz). Mám vyslat sérii "VVV" (na kmitočtu ...... kHz)? QSX Poslouchám stanici ...... na kmitočtu ...... kHz. Slyšíte stanici ...... na kmitočtu ...... kHz? QSY Přelaďte se na kmitočet ...... kHz. Mám se přeladit na kmitočet ...... kHz? QSZ Opakujte každé slovo ...... krát. Mám opakovat každé slovo ...... krát? QTC Mám pro vás ...... zpráv. Kolik máte (pro mne) zpráv? QTH Moje stanoviště je ...... . Jaké je vaše stanoviště? QTR Přesný čas je ...... UTC. Jaký je přesný čas? QZF Nalaďte se přesně na můj kmitočet. Mám se naladit přesně na váš kmitočet? Poznámky: Otázku vytváříme doplněním otazníku za kód, např. QTH? . V radioamatérské praxi se vžilo i používání přeneseného (zobecněného) výzanamu Q-kódů, např. QSO znamená obecněji "radioamatérské spojení", QTH ""umístění stanice", QRO "velký výkon", a řekne-li někdo ve fonickém spojení, že jde "do kvéerelu", nejde o nic hrozného (krom jazykové stránky), mluvčí tak chce vyjádřit, že jde do zaměstnání. © OK1XU, 1997

Hláskovací tabulky

Problémem telefonního provozu je srozumitelnost, zejména srozumitelnost uprostřed rušení. Důležitá slova se proto hláskují, tj. pro každé písmeno slova se vysloví odpovídající hláskovací výraz. Nutno upozornit, že hláskovací výrazy nejsou voleny náhodně, ale byly vybrány na základě seriosních pokusů se statistickým vyhodnocením chyb. V amatérské praxi se ovšem setkáte s tím, že pro každé písmeno se používá několik různých výrazů (třeba pro B nejen "Bravo", ale i "Boston" či "Baker"). Často to vede k nedorozumění a ke zdržení v závodech. Podobně v češtině slyšíme různá komolení, třeba místo "Ludvík" se vysloví "Ludva", což je téměř vždy přijato jako "Urban". Uživatelé všelijakých hláskovacích bizarností chtějí obvykle demonstrovat, že oni nepodléhají žádné uniformitě a jsou tím pádem "nejsprávnější" ze všech. Ve skutečnosti tím manifestují, že jsou nejhloupější ze všech, protože soběstřednému zvýraznění své osůbky obětují to, co je podstatné: rychlou a spolehlivou komunikaci. Používání konvenčních hláskovacích výrazů je projevem dobrého operátora a vyzrálé, opravdu dospělé osobnosti. Písmeno Český výraz Mezinárodní výraz A Adam Alfa B Božena Bravo C Cyril Charlie D David Delta E Emil Echo F František Foxtrot G Gustav Golf H Helena Hotel I Ivan India J Josef Juliet K Karel Kilo L Ludvík Lima M Marie Mike N Neruda November O Otakar Oscar P Petr Papa Q Quido Quebec R Rudolf Romeo S Svatopluk Sierra T Tomáš Tango U Urban Uniform V Václav Victor W Wiliam Whiskey X Xaver X-Ray Y Ypsilon Yankee Z Zuzana Zulu Poznámka: Hláskovací výrazy pro česká písmena s diakritickými znaménky se v radioamatérské praxi používají minimálně, proto jen pro úplnost: Č - Čeněk, CH - Chrudim, Ř - Řehoř, Š - Šárka, Ž - Žofie. © OK1XU, 1997

Radioamatérské zkratky

Zkratky jsou další cestou ke zrychlení telegrafního provozu. Narozdíl od Q-kódů však nezkracují ustálené obraty a fráze, ale jednotlivá slova nebo slovní spojení. Jak vidíme dále, jde o zkratky vzniklé z odpovídajících anglických slov. Pro radiomatéry mají zkratky význam i v tom, že spolu s Q-kódy umožňují překonat jazykové bariéry, a vést konversaci o běžných radioamatérských záležitostech skutečně bez ohledu na jazykové znalosti. Mezinárodní zkratky Zkratka Význam AA Všechno za ... AB Všechno před ... AC Střídavý proud ABT Asi, přibližně ADR Adresa AER Anténa AF Nízkofrekvenční signál AFTER Po, za AGC Automatické řízení zisku AGN Znovu ALL Všechno ALSO Také AM Amplitudová modulace ANS Odpověď ANT Anténa AR Konec relace ANT Anténa ATV Amatérská televise AVC Automatické napěťové řízení AWARD Diplom BA Budící stupeň BAND Kmitočtové pásmo BCI Rušení příjmu rozhlasu BCL Posluchač rozhlasu BCNU Podívám se po vás (zdvořilostní fráze) BCOS Protože BD Špatný, špatně BEAM Směrová anténa BEACON Maják BEST Nejlepší BFO Záznějový oscilátor BFR Dříve, předtím BK Přechod na příjem BTR Lepší, lépe BUG Poloautomatický telegrafní klíč BUREAU QSL služba BUT Ale B4 Před C Ano CALL Volání, volací značka CAN Mohu CANT Nemohu CB Call Book CBA Adresa v Call Booku CET Středoevropský čas CFM Potvrzení, potvrzuji CHAT Popovídání CHEERIO Buď zdráv CHIRP Skokem se měnící tón CL Uzavírám stanici CLD Volaný CLG Volající CLICK Kliks - defekt klíčování CO Krystalem řízený oscilátor CODE Kód, telegrafní abeceda CONDS Podmínky šíření rádiových vln CONDX Podmínky šíření rádiových vln na velké vzdálenosti CONGRATS Blahopřání CONTEST Závod CQ Všeobecná výzva CRD Lístek CUAGN Znovu nashledanou CUL Naslyšenou CW Telegrafní signál DAY Den DC Střídavý proud DE Z, od DIRECT Přímý, přímo DR Milý, drahý DWN Dolů, dole DX Velká vzdálenost ELBUG Elektronický telegrafní klíč ES A, i EX Dřívější, bývalý EXCUS Promiňte FB Výborně, výborný FD Zdvojovač kmiočtu FER Pro, za FM Kmitočtová modulace; z, od FONE Telefonní signál FR Pro, za FREQ Kmitočet FRM Od, z GA Pokračujte; dobré odpoledne GB Nashledanou GE Dobrý večer GL Mnoho štěstí GM Dobré ráno GMT Světový čas GN Dobrou noc GND Uzemnění, země GUD Dobrý, dobře HAM Radioamatér HAM SHACK Pracoviště radioamatéra HAM SPIRIT Radioamatérský morální kodex HF Vysoký kmitočet HI Výraz smíchu HM Vyrobeno doma HPE Doufám HPY Šťastný HR Zde HW? Jak? I Já IF Jestli; mezifrekvence IN V, ve INDOOR Vnitřní INFO Informace INPT Vstup IRC Mezinárodní odpovědní kupón IS Je ISLE Ostrov K Přecházím na příjem KEY Telegrafní klíč KN Přecházím na příjem pro určenou stanici KW Kilowatt LF Nízký kmitočet LID Špatný operátor LIS Koncese LOCAL Místní LOG Staniční deník LSN Poslouchat LTR Dopis LUCK Štěstí LW Dlouhodrátová anténa MIKE Mikrofon MNI Mnoho MOD Modulace MOST Většinou MSG Zpráva MY Můj N Ne NAME Jméno NEXT Přístí, přístě NET Síť NEW Nový NICE Pěkný, pěkně NIL Nic NITE Noc NO Ne NOW Teď, nyní NR Číslo, počet NW Nyní OB, OC, OM Přítel, kamarád OK Všechno v pořádku OLD Starý ON Na, v ONLY Jen OP Operátor OPEN Otevřít, otevřený OR Nebo OSC Oscilátor PA Koncový stupeň vysílače PART Část, částečně PIRATE Nekoncesovaný ("černý") operátor POOR Ubohý, špatný; chudý PR Packet radio PSE Prosím, prosit PSED Potěšen PWR Výkon R Přijato RCVR Přijímač RF Vysokofrekvenční signál RFI Vysokofrekvenční rušení RIG Vybavení stanice RMKS Poznámky RPT Opakovat RPRT Report, zpráva RTTY Radiodálnopis RX Přijímač SAE Obálka se zpáteční adresou SASE Obálka se zpáteční adresou a poštovným SIG Signál; podpis SKED Smluvené spojení SN Rozumím; brzy SRI Lituji, litovat SSB SSB modulace, SSB signál SSTV Televise s pomalým rozkladem obrazu STAMPS Poštovní známky STN Stanice SURE Jistý, jistě SW Krátké vlny SWL Rádiový posluchač SWR Poměr stojatého vlnění TCVR Transceiver TEMP Teplota TIME Čas TNX, TKS Díky TO K, pro TONE Tón TRB Potíž, problém TRX Transceiver TU, TKU Děkuji vám/ti TUBE Elektronka TVI Rušení televise TX Vysílač TXT Text U Vy, ty UFB Znamenitě UHF Velmi vysoké kmitočty UNLIS Nekoncesovaný operátor UP Nahoru UR Váš, tvůj VFO Přeladitelný oscilátor VIA Prostřednictvím VXO Krystalem řízený oscilátor VY Velmi WKD, WKG Pracoval, pracující WL Budu, bude; chci, chtít WPM Počet slov za minutu WX Počasí XCUS Promiňte XCVR Transceiver XMTR Vysílač XTAL Krystal XMAS Vánoce XYL Manželka YL Slečna 73 Pozdrav 88 Políbení 99 Zmizte! České národní zkratky DDN Dobrý den DN Dobrou noc DP Děkuji pěkně NSL Naslyšenou NSHL Nashledanou NZ Nazdar Poznámky: Otázku (tam, kde to má smysl) vytvoříme připojením otazníku za zkratku, např. CL? - zavíráte stanici? České zkatky pochopitelně používáme jen ve vnitrostátním provozu. Kdysi jich uměle vznikla spousta včetně různých dobově podmíněných, např. CP - čest práci, ale vžily se jen některé. Národní zkratky používají i jiné jazyky, často uslyšíme třeba zkratky německé nebo ruské (DSW - dosvidanija atp.). Patří k projevům zdvořilosti oslovit zahraničního radioamatéra pomocí jeho národních zkratek (pokud je opravdu dobře známe). Oslovují-li naopak příslušníci velkých národů svými národními zkratkami operátory jiných zemí (což často činí právě Němci i Rusové), jde o projev nevychovanosti, ne-li šovinismu a imperialismu. © OK1XU, 1997

Provoz QRP

Soudobý standard výkonu používaného v provozu na krátkovlnných pásmech je sto wattů. S takovým výkonem je dodávána naprostá většina komerčně vyráběných KV transceiverů, a protože ne každý finančně dosáhne na výkonnější koncové stupně, a dost málo amatérů - hlavně těch, kteří žijí ve městech - má možnost vyšší výkon používat kvůli problémům s rušením spotřební elektroniky, můžeme opravdu hovořit o standardu. Od sedmdesátých let minulého století se však setkáváme se zvláštním oborem radioamatérského vysílání, s cíleným užíváním malého výkonu, s tzv. provozem QRP (dle Q-kódu QRP - snižte výkon). Za horní hranici výkonu, který ještě může být označen QRP, se považuje 5 wattů. I laik intuitivně chápe, že čím větší výkon, tím lépe, neboť se s ním dá snáze dovolat. Proč se tedy záměrně a dobrovolně omezovat? Důvody jsou obecně dva: někdo je k nízkému výkonu donucen okolnostmi, nejčastěji neřešitelnými potížemi s rušením TV přijímačů ve svém okolí, a pro někoho jde o zálibu. Prvý - politováníhodný - motiv nechme stranou, a zabývejme se tím druhým. Co je na QRP tak pěkného? Každý časem dosáhne v provozu určitého "stropu", který je většinou dán vnějšími okolnostmi: jak velký výkon vysílače unese mé okolí, jaké antény si mohu dovolit ve svém QTH postavit, kolik času a peněz si mohu dovolit věnovat svému koníčku atd. Tuto mez lze překročit jen těžko, naše DXCC skóre, umístění v závodech atp. začnou stagnovat, a poněkud začneme ztrácet motivaci. Právě to je ten nejlepší okamžik, kdy zkusit vysílat s QRP. Protože všechny ty země, prefixy a další lákadla, která máme už dávno udělána a potvrzena, můžeme s novým entusiasmem začít dělat znovu za úplně nesrovnatelných podmínek, ba i ta dříve nejfádnější spojení se pro nás stanou malým zázrakem, jestliže je navážeme s výkonem na hranici použitelnosti. Toto je asi nejčastější motiv fanoušků QRP. Bývaly doby, kdy radioamatéři byli hrdí na to, že si svá zařízení stavěli sami. Dobové fotografie ukazují vzdušné konstrukce na prkénku, rozměrné vzduchové cívky, elektronky, knoflíky ... To už je dávno pryč. Postavit si moderní a kvalitní výkonné zařízení je dnes v možnostech jen toho, kdo má kvalitní měřící techniku, jejíž cena je několikanásobkem ceny profesionálně vyrobeného transceiveru. Takovou technikou disponuje jen minimum z nás. Drtivá většina amatérských konstrukcí s větším výkonem je tak velmi pravděpodobným zdrojem potíží s nekvalitním výstupním signálem a tedy s rušením. Ovšem u zařízení s malým výkonem je i absolutní hodnota nežádoucích složek výstupního signálu nevelká, a zde je proto prostor pro amatérské technické experimenty i dnes. A to je druhý silný motiv přátel QRP. Řada radioamatérů velmi ráda bastlí, ale soudobé nároky na elektromagnetickou slučitelnost je od vysílací techniky odehnaly. QRP je novou příležitostí: stavba nejrůznějších jednoduchých i složitejších konstrukcí vysílačů, přijímačů, pomůcek. A vzdor jednoduchým (a leckdy záměrně co nejjednodušším) konstrukcím se uplatní naprosto moderní součástky a technologie, SMD nevyjímaje, práce s mikrokontroléry PIC a mnoho jiných zajímavostí ... ohromný prostor pro tvořivost, pokusy a radost z vlastního díla. Třetí - asi nejracionálnější - motivací k provozu QRP jsou jeho praktické výhody za některých okolností. Pro příklad uveďme rodinnou dovolenou. Tu si dámy nejraději představují jako pár dnů proležených na mořské pláži, aby jim bronzová pleť dodala ještě více krásy, ale většinu pánů tento program spíš nebaví. Radioamatér si pro takový případ přibalí do kufru QRP transceiver a pár metrů drátu, a zatímco dáma se smaží na sluníčku a zakládá si na rakovinu kůže, pán vyšplhá s transceiverem na sráz nad pláží a baví se po svém. Malé QRP zařízení je dobrým průvodcem amatéra i na všemožných jiných cestách, vandrech a výletech. QRP často láká začínající radioamatéry, hlavně svou lácí. Zde je však lépe radit opatrnost. S malým výkonem sice začátečník nenadělá na pásmech příliš škody, jenže on se potřebuje hlavně zbavit počáteční nervosity, oblomit se v základních provozních zvyklostech, a přitom by neměl být navíc handicapován výkonem nesrovnatelně menším oproti většině ostatních stanic. Začátečník obvykle potřebuje i motivační odměnu za námahu spojenou s přípravou ke koncesním zkouškám, potřebuje "prožít úspěch". A ne každý bude ochoten považovat za úspěch zdlouhavé dovolávání se blízkých stanic. Teprve zkušený HAM plně docení, jaký je to zázrak udělat dobré spojení s tak malým výkonem. Pro naprosté radioamatérské začátečníky tedy QRP spíše není, což ale samozřejmě nelze zevšeobecňovat. QRP je konečně také tak trochu módní záležitostí. Někteří výrobci nabízejí transceivery určené přímo pro tento druh provozu, a ty povedenější se stávají přímo kultovními modely. Ze současnosti uveďme třeba tcvr YAESU FT817, technicky velice zajímavý projekt stavebnice firmy Elecraft , známé stavebnice firmy Ten-Tec , i rozličné amatérské bastlířské projekty, které také bývají nabízeny formou stavebnic. Jestliže v této souvislosti používáme pojem "módní", pak bez jakéhokoli pejorativního přídechu. Provoz QRP tím, že je odklonem od nadměrných výkonů, že nutí k větší operátorské zručnosti a že podněcuje technické experimenty, znamená v radioamatérském provozu směr jednoznačně positivní. Fysikální zákon zachování energie samozřejmě platí i v radioamatérském provozu. Jestliže z faktorů, které ovlivňují navázání spojení, jeden - výkon - oslabíme, musíme ho jiným dohnat: je jím operátorská zručnost a její nedílná součást - trpělivost. A oslabíme-li i další faktory, třeba použitím improvisované antény při provozu z přírody nebo poslechem na jednoduchém přijímači, jaký je u QRP konstrukcí častý, pak musíme na operátorské zručnosti přidat o to víc, a musíme také co nejlépe rozumět vlastnostem a možnostem svých přístrojů. S nadsázkou lze říci, že vysílat se dá i na násadu koštěte, jestliže s ní umíme zacházet a naplno využít jejích možností... Kdo je zhýčkán moderními transceivery, nastaví "nějak" všechny ty knoflíky a hejblátka, a "ono to nějak vysílá" a "nějak poslouchá", hlavně, že měřidla "jdou nadoraz". Zhýčkaný operátor často ani nezná (v lepším případě už zapomněl) různé nástrahy, jaké v sobě skrývá práce s odděleným přijímačem a vysílačem, jak důležité je v jednoduchém přijímači nastavit rozložení zesílení mezi jednotlivými obvody cesty signálu, abychom potlačili intermodulaci, jak je důležité ověřit si vztah, který v jednoduchém zařízení doopravdy panuje mezi přijímaným a vysílaným kmitočtem, jak často dochází k tomu, že v jednoduchém vysílači, kde všechny stupně včetně oscilátoru pracují ve stejném pásmu, je kmitočet oscilátoru strháván silou pole koncového stupně, což bývá ještě ovlivněno měrou přizpůsobení antény, jak důležité je ... (atp.). Amatéři zhýčkaní velkými výkony si zase neuvědomují, jak velmi podstatné je při práci s QRP vědět, kde volaná stanice poslouchá, a jak přesně se musí naladit do špičky charakteristiky CW filtru jejího přijímače, aby je vůbec mohla zaslechnout. Práce s QRP prostě pro mnohé z nás znamená osvěžení si řady znalostí a zkušeností, které jsme díky výkonné moderní technice zdánlivě přestali potřebovat. Jenže to je na provozu QRP právě to pěkné i užitečné. Provoz QRP opravdu vyžaduje trpělivost. Jestliže spolu s námi volá nějakou stanici ještě několik dalších volajících, pak není vzácnost, že budeme-li lepšími operátory, dovoláme se jako první. Věnujeme-li tomu dost času, prorazíme i menší pile-upy. Počítat ale s tím, že s QRP výkonem bychom prolomili třeba pile-up na expedici VK0IR, dokonce snad v prvých dnech jejího provozu, to by byl opravdu nerozum, a pokud by se to podařilo, jsme takovými dítky Štěstěny, že bychom se raději měli věnovat sázkám v loterii. Samozřejmě, v případech mimořádně dobrých podmínek šíření se občas dějí i zázraky. QRP operátor by měl co nejpečlivěji sledovat vývoj podmínek a snažit se být v pravý okamžik na tom správném pásmu či kmitočtu jako první. Velmi zajímavým pásmem pro experimenty je pásmo 50 MHz, které v sobě slučuje rozličné vlastnosti KV a VKV pásem. O "šetimetru" s mírnou nadsázkou platí, že jestliže "chodí", pak na výkonu moc nezáleží. Mnohá překvapení nabízí i pásmo 28 MHz. Snazší život budeme mít v poněkud méně zabydlených pásmech WARC. Zejména pásmo 10 MHz je od počátku zamýšleno pro rozličné experimenty a pro QRP je tedy přímo jako stvořené. Proti tomu pásmo 3,5 MHz, kde se QRP operátoři setkávali v počátcích, je dnes už opravdu hodně zamořeno radiovým smogem, přinejmenším ve městech. S QRP výkonem můžeme samozřejmě pracovat v kterékoli části pásma, přesto se pro QRP vžily kmitočty, které sice nejsou přímo vyhrazeny, jsou ale jakýmisi konvenčními středy aktivity: CW: 1.843, 3.560, 7.030 (v USA také 7.040), 10.106, 10.116, 14.060, 18.086, 18.096, 18.106, 21.060, 24.906, 28.060, SSB: 3.690, 7.090, 14.285, 18.130, 21.285, 24.950, 28.365. Stanice s malým výkonem obvykle doplňují svou značku lomítkem a údajem QRP, tedy např. OK1XYZ/QRP. Ti úzkostlivější z nás možná namítnou, že mezinárodní ani tuzemské předpisy takové doplnění značky neznají, jenže ony je ani nezakazují... Tento údaj za značkou (nejen na pásmu, ale také na QSL lístku) má praktický význam. Jak za vlastní QRP aktivity, tak za spojení navázaná s QRP stanicemi, lze získat některé diplomy nebo některé třídy diplomů. Údaj QRP ve značce vyvolává ještě jednu poznámku. Občas zaslechneme volání stanic "QRP" s tak silným signálem, že zazávidíme, že kdosi konečně vymyslel perpetuum mobile. Obvykle však v takovém případě nejde o geniální vynález, nýbrž o velmi trapný švindl. Ono mnoho věcí se "nemá dělat", a přesto se dělají. Také podvádět se nemá, ale... Někteří kolegové si bohužel neuvědomují, že podvádíme-li ve svém hobby, podvádíme jen a jen sami sebe. A podvádět sám sebe, to je počínání opravdu hodně idiotské, na čemž nic nezmění ani oblíbené tvrzení, že "to přeci dělá kdekdo". Dělá to jen ten, komu nevadí ušpinit sám sobě svou zálibu. Dovolili jsme si napsat stránku více mudrující, než informující. Je to možné hlavně proto, že na internetu najdeme množství velmi inspirativních linků se spoustou zajímavých informací. Začít hledat můžeme třeba u britského G-QRP Clubu , na stránkách QRP World nebo domácího OK QRP Clubu . Hlavním půvabem provozu QRP asi je, že jde o svého druhu návrat ke kořenům. Vždyť naši radioamatérští dědečkové a pradědečkové vysílali s podobnými výkony a s technikou užívající podobných jednoduchých principů. Je to návrat ke skutečným kořenům radioamatérství, ke snaze o operátorský růst a k technickým experimentům, což obojí je výzvou nejen oldtimerům, ale i těm mladším a mladým mezi námi. A vadí-li někomu vracet se zrovna ke kořenům, může se vydat i směrem právě opačným a vrátit se na stromy, jak radí kolega OK1IF . © OK1DJF, 2001