Velmi krátké vlnky

Ale povídání o mém slavném terénním vysílání v pásmu VKV je poněkud barvitější a zábavnější než to KV. Tak a toto pramení z té skutečnosti, že není třeba natahovat nějaké sáhodlouhé drátové antény a stačí jen přenosná skládací anténa nebo dokonce krátká anténka na ručním zařízení. To nám situaci značně usnadňuje a zkracuje přípravu k samotnému vysílání. Pro provoz FM se často používají přenosné ruční zařízení s několika watty na výstupu. Teď už k samotnému mému vysílání.
Samozřejmě kromě vysílání z domova, o kterém se tu zmiňovat nebudu, neboť nevím co zajímavého bych k tomu pověděl, mé VKV vysílací aktivity byly v minulosti celkem pestré. Vysílal jsem převážně nedaleko svého domácího stanoviště, kromě své několikadenní kolmé cestě po republice v roce 2001. Tak místa, která jsem navštívil se svým 4 wattovým ručním zařízení Allamat-501 byla například tato: Staropacká hora, Kumburk, Kozinec, Tábor, Kozákov, dále pak v Krkonoších poblíž Vrbatovova pomníku nebo na pražském Petříně, Babě nebo Strahově.
Tak a teď tu popíšu své poznatky z jednotlivých vysílání.
Storopacká hora - Vysílání toto proběhlo pouze jedenkrát a zdálo se, že už asi ani probíhat nebude, neboť vrch Staropacké hory byl zalesněn a signál byl tímto oslabován stromy. Zkusil jsem to jen jednou, takže mé tvrzení nemusí být až tak vypovídající. Nyní však je vrchol poněkud otevřen, takže vzhledem k minimální náročnosti pěšího zdolání vrchu nevylučuji, že se o další vysílání ze Staropacké hory ještě pokusím. Dokonce se na to již velmi těším.
Kumburk - Vysílání z Kumburku je vynikající, signál se velmi dobře šíří na velké vzdálenosti, běžně jsem "dělal" Prahu (100km) a dokonce i Jižní Čechy. Je to tu otevřené do všech světových stran a možnost umístění antény je také výborná. V jednu letní dopolední sobotu jsem tu uskutečnil desítky spojení během krátké doby. Poněkud méně příjemná je větší koncentrace turistů o víkendu. Kumburk je celkem dost oblíbené cílové místo pro pěší turistiku, navíc skýtá krásný výhled do kraje. Když pominu tedy tuto skutečnost, musím prohlásit, že je to místo pro vysílání téměř ideální.
Kozinec - Tak toto je další z mých nejoblíbenější vysílacích místo vůbec. Jsou pro to dva důvody. První je ten, že toto QTH se nachází mimo turistické cesty a tudíž si tu můžu celkem nerušeně vysílat. Dalším důvodem je nadmořská výška přes 700 metrů, tj. 300 metrů převýšení vzhledem ke Staré Pace. Vrch je otevřený do tří světových směrů a "chodí" to odtud velmi dobře. Vysílal jsem tu už mnohokrát, ať už o víkendech při závodech nebo i kdykoliv jindy a mimo závod. Je tu také dřevěná boudička, na kterou si můžu vylézt v případě nepříznivého počasí. S úspěchem tu zavěšuji svojí skládací portablovou anténu, "jéčko" nebo "krcku". No tomto místě také probíhalo naše závodní soustředění při letním subregionálu.
Tábor - Na Táboře u Lomnice nad Popelkou jsem byl vysílat jednou, ale nějaký větší úspěch jsem při tom nezaznamenal. Vrchol je dost zalesněn, takže se signálu nějak nechtělo se skrz stromy prodírat.
Kozákov - To na Kozákově je to s vysíláním mnohem lepší, je to asi vůbec nejlepší lokalita, kterou jsem kdy navštívil. Výška je 744 metrů nad mořem a vrch je dobře otevřen na všechny světové strany. Vysílal jsem tu několikrát a vždy byl s průběhem své aktivity nadmíru spokojen. Jednou jsem si dokonce vystavil na louce stan, vztyčil a důkladně ukotvil svou skládací anténu a pak se směle pustil do vysílání. Odezva byla výtečná, pracoval jsem doslova "jedno spojení za druhým". Zastavila mě až nízká hladina napětí na akumulátoru. Na Kozákov se v budoucnu budu ještě často a rád vracet.
Petřín - Jednou jsem zkoušel vysílat z Petřína, dokonce při závodu VKV PA. Nevím, čím to, ale slyšel jsem jen minimum stanic a pak se raději o další závodění ani nepokoušel.
Baba - Na Babě mezi Dejvicemi a Sedlecem je pěkné skalnaté vyvýšené místo s krásným pohledem na Vltavu pod sebou a trať do Roztok. Plánoval jsem už v minulosti navštívit toto místo v nějakém závodě a nedávno jsem tyto plány také zrealizoval. Výsledek mého snažení byl však velmi nepříjemný, zjistil jsem že ač toto místo se zdá být pro vysílání po Praze a okolí ideálním, pravda je zcela jiná. Dlouhou dobu jsem si nebyl vůbec jistý, zda závod vůbec probíhá! Přesvědčil jsem se o tom až téměř na konci závodu, kdy jsem konečně zaslechl volání dvou místních stanic. Třetí spojení jsem udělal až na konci závodu. Nebýt toho pěkného výhledu na vodu a spoustu projíždějících vlaků, byl bych asi z návštěvy tohoto QTH celkem otráven. Takto jsem si alespoň užil trochu klidu v rušném městě. Tak buď tento kopec signál nějak ruší nebo FM aktivita radioamatérů v Praze je naprosto minimální. Což je dost škoda...
Krkonoše - Tak a nejlepší jsem si nechal na konec. Pokusím se popis této dobrodružné aktivity poněkud zkrátit, bylo by to skutečně sáhodlouhé povídání. Tak začalo to asi takto: Krásné slunečné ráno, obtížený 10ti ampérovým gelovým akumulátorem, skládací anténou dle OK1KRC, ocelovými elementy skládacího stožáru dle vlastního návrhu, lan, kolíků, kabelů, staničáku a vlastního vysílacího zařízení (Al-501) plus dalších potřebných rekvizit, vydal jsem se kolmo směrem do Krkonoš na Vrbatovu boudu. S tímto namálo hmotným obtěžkáním jsem zdolával často dosti náročnou cestu s velkým stoupáním. Začal jsem samozřejmě ve Staré Pace, pokračoval přes Ústí a Jilemnici, kolem Janovy hory až k Dolním Mísečkům. Tam začalo teprve trýznivé stoupání, slunce pražilo a já šlapal ze všech sil až k Horním Mísečkám a dále už celkem po příjemném stoupání až k vytyčenému cíli. Naprosto báječný výhled byl sice poněkud stíněn dalšími vysokými vrchy kolem, to však nemělo mít na dobré šíření signálu zase takový vliv. Hned vedle pomníku Vrbaty a jeho kolegy jsem si našel vhodné místo pro výstavbu svého stožáru. Hbytě jsem se pustil do práce. Když jsem byl s montáží a celkovou instalací zařízení hotov, započal jsem s nadšením vysílat. Tu však černé mraky, které dosud jen v dáli se kutálely, přesunuly se nad mojí hlavu a vydaly svůj obsah. V tu chvíli jsem už dával všeobecnou výzvu a téměř okamžitě mi začalo několik radioamatérů odpovídat. Když jsem už za deště dokončil první spojení s někým ze středočeského kraje, vytvořil se na mě téměř solidní pile-up, takže na mnoho spojení jsem měl už záhy zaděláno. Se svými 4 watty v Krkonoších jsem byl dobře slyšet i v Jižních Čechách, což mohlo být i 200 km vzdušné vzdálenosti. Pro přetrvávající nepřízeň počasí jsem byl však právě v nejlepším nucen své vysílání přerušit. Pršelo dál a to čím dál víc, nepřestávalo ani za hodinu poté, když už jsem byl promoklý na kost a začínal mít starost i o své zařízení. Zkusil jsem zavolat Pavlovi OK1MYA do Nové Paky a ten mi k mému překvapení povídal, že je tam nádherné opalovací a koupací počasí. Také jsem se koupal ale trochu jinak a nedobrovolně po dobu dvou hodin, pak usoudil, že setrvávat dále na tomto nevyzpytatelném místě už hraničí s velkou nerozumností a jal se své náčiní urychleně skládat. Za dvacet minut už jsem celkem otráveně a zklamaně opouštěl tento více jak 1200 metrů vysoký vrch a sjížděl zase zpět dolů. Odrovnal jsem si zatím brzdové špalky na kole z nutnosti neustálého brždění po mokré vozovce. No a když jsem sjel až do Jilemnice, po dešti tu nebylo ani památky (také se tu ani nekonal), slunce pražilo ještě více než je zdrávo a mě osvěžovalo dosud mokré triko a kalhoty. Do místní cukrárny jsem si pro osvěžení zašel koupit zmrzlinu a přihlížející se velmi divili, proč že mám to ošacení mokré. Takže toto byla má slavná horská vysílací expedice, na kterou zdá se jen tak brzo nezapomenu. Inu, počasí v horách už má taková svá podivná pravidla.....