|
ádání elektronické mně velice baví! Proto se jím zabývám a hlavně tedy bavím již od velmi
dávného mládí, to jsem chodil tak do druhý nebo dokonce už první třídy a už prováděl
rozličné experimenty s žárovkama a odporama. Vytvořená zažízení elektronická jsem občas
k nemalému svému nadšení dostal od otce jako dárek /abych nezlobil a zabavil se /většinu jsem jich
ale ze samé své zvědavosti /co tam asi může bejt vevnitř? To se musí zjistit!/ rozvrtal
k naprosté nefunkčnosti. Jenže jsem byl zase o něco chytřejší. Nadšení bylo také
obrovské, když jsem jel s dědou na výlet do Hradce Králové, tam jsem si vždy nějaký
tem malý přístroj vysloužil / elektrický zvonek a podobně/. Ještě si dobře vzpomínám
jak jsem naléhal, aby mi koupil elektrolytickej kondenzátor, čím větší kapacitu, tím líp.
Děda však odpověděl něco v tom smyslu, že na to jsem já ještě moc malej a on tomu
nerozumí. Tak jsem se tentokrát vrátil zase se zvonkem....
Jinak samozřejmě jsem se vyžíval s elektro stavebnicema, měl jsem dvě, jedna byla
ruská a skládaly se kostičky k sobě podle plánku , v kostičkách byly součástky,
bylo asi sto variant od různých bzučáků po rádia. To mě fakt moc bavilo.
Potom jsem měl českou stavebnici s IO MH7400 a pár dalšíma součástkama, to mě
zase tak nechytlo, nedalo se z toho toho moc udělat. A hnedle mi odešel IO za pár dní.
Stále jsem snil o německé stavebnici myslím se jmenovala PIKO, toužebně jsem si ji prohlížel
z katalogu Magnet. Když jsme byli s rodinou ve východním Německu, z výlohy se na mě pak krásně šklebila její ještě vymakanější podoba.
Z nějakých důvodů však jsem si ji nevytoužil, asi byla moc drahá....
Nějaký snad rok na to jsem už
dostal pistolovou páječku a to byl zažátek mé vlastní elektronické tvorby. Začínal jsem jako
každej nějakýma svítítkama, blikačema, bzučákama, a jinýma blbůstkama zábavnýma. Jsem celkem nerad
že už se mi nic z těchto prvotních pokusů nezachovalo. Tenkrát samozřejmě /ani dnes často ne/
jsem na nějakou estetiku výrobku tolik nedbal, zajímala mě především funkce a laborování.
Nakonec jsem to pak rozebral na součástky. Taky si vzpomínám na další takové mé praktiky,
když mi chyběly nějaké germaniové tranzistory, vzal jsem si je z jiného výrobku....
Což vypadá celkem dost humorně. Pracoval jsem podle schémat ze starých Amatérských rádií,
takže i součástky zde uvedené bylo často nutné zachovat. No naštěstí bylo tenkrát k mání
v bazarech celkem větší množství desek osazených právě takovými součástkami, deska stála třeba
10 korun a bylo tam toho kvanta. Úplný zlato se z toho dalo vydolovat. Alespoň já jsem to jako
zlato bral. Takto jsem tedy experimentoval a stavěl přístroje a zařízení až do konce základní školy,
pravda nijak extra daleko jsem se ve své tvorbě zase nedostal, ale nabyl jsem už značné
zručnosti a kupu zkušeností. No dělal jsem kromě blbůstek předevšín NF techniku, zesilovače,
metronomy, minutky, barevnou hudbu, všelijaký audiovizuální efektový zařízení.
Občas jsem vytvořil i zcela užitečný přístroj nebo pomůcku
( nějaký to rádio, plašič krtků, rozháněč komárů, elektronický domovní zvonek, hlídač hladiny vody ap..).
Digitální techniky jsem se jen tak zlehka dotknul.
Následovalo první opuštění tohoto velkého koníčku, byl jsem v pubertě a zajímalo mě něco jiného,
(holky mě nechtěly, tak jsem byl posedlý muzikou... navíc když jsem dostal Didaktika M a začal
celé dny vysedávat u jeho "monitoru" - černobílýho ruskýho televizoru Bajkal s roztřeseným a slabým obrazem
kterej stále někam běhal pryč) - zbavil jsem se veškerého toho elektronického harampádí
(čehož jsem pak dost litoval, hlavně těch historických součástek, pracně vydolovaných
z historických rádií, televizí a jiných krámů). Tak koukám, napadá mě spousta zajímavých
a zábavných historek kolem toho "zlata", zřejmě to ještě někam zakomponuju pro větší pobavení.
No ale dále. Dal jsem si tedy tak dva roky, nevim, pauzu, pak se mě po tom silně zastesklo,
stejně jsem každou chvíli potřeboval něco si opravit, takže jsem potřeboval součástky, měřící
přístroje, úložiště materiálu, literaturu. Začal jsem to všechno zase si shánět a brzo jsem byl
na stejné né li vyšší úrovni vybavenosti své laboratoře. Opravdu horečně jsem se pustil do konstrukcí
v letech 2000-2001, doslova jsem chrlil jeden výrobek za druhým. Vymyslel jsem dokonce i standartní
plechovou škatuli, do které jsem výrobek zakomponoval a vybavil vším dalším potřebným materiálem.
No dělal jsem to všechno doma na koleně, takže estetika nic moc opět. Byl jsem skutečně
velice nadšený a zvědavý na funkci každého toho zrealizovaného zapojení. Spoustu jsem toho rozdělal
ale často dosud nedokončil, když jsem se v roce 2002 stěhoval do metropole (za prací, studiem,
vlastní realizací...). Dosud situace není jiná (rok 2007) a času na pokračování nedokončeného
je převelice málo. Ale nedávno jsem třeba dokončil digitální stupnici na FM rádio,
indikátor vybuzení zesilovače s logaritmickým průběhem, růžový šum, zesilovač Zettawatt,
optický metronom... a jiné. Jde to pomalu o to si toho pocitu tvorby víc vážím.
Nakonec jsem se dal i do té digitální techniky, nakoupil si dvě největší kontaktní
pole a experimentuju a experimentuju.....
Tak snad zbývá jen dodat přání, aby mi to ještě dál takto vydrželo, to nadšení a vytrvalost...
Samozřejmě chci z tohoto místa poděkovat svému otci, který mě do tajemství
tohoto báječného koníčku zasvětil, těm všem, kdo mě v mé činnosti podporovali a měli se mnou
trpělivost. Děkuji děkuji!
|
NA HLAVNÍ STRÁNKU
